Podzimní sezónu jsme zahájili již 9. července. Abnormálně brzký začátek byl vynucen posunutím začátku soutěže řídícím orgánem PFS na víkend 4.-5. srpna. Pouhé tři týdny přípravy (týden před prvním mistrovským zápasem již nepočítám do přípravného období) obsahovaly 16 tréninkových jednotek a 4 přípravná utkání. Závěr třítýdenní přípravy jsme absolvovali na čtyřdenním soustředění v Čelákovicích. Výsledky v přípravných zápasech vyzněly nad očekávání příjemně. Remíza 2:2 se sloučeným týmem divizní Bzové a I.A třídních Hořovic ve velmi kombinované sestavě doplněné několika dorostenci, debakl 5:0 uštědřený soupeři v přeborové tabulce Zličínu, další kanonáda 7:4 proti nováčkovi středočeského přeboru týmu Litoli a na závěr utrápený výkon, ale další výhra, tentokrát 5:3 nad I.A třídním Podolí. Vzhledem k přechodu z osobní obrany na zónovou byly výsledky a potažmo i výkony až nebezpečně uklidňující.
Zpětně nutno vyzdvihnout velkou dávku štěstí ve famózní produktivitě v začátcích zápasů. Z toho pramenila možnost čekat na soupeře a s klidem, že případná ztráta vedení v přípravě tolik nebolí, posléze ve velkém počtu hrozit z brejků, které se navíc dařilo proměňovat v další branky. Defenzivní část našich výkonů se zdála vzhledem ke změně typu bránění i přes nedůkladné prověření jako dobrá. Z devíti branek jsme jich převážnou část inkasovali v závěrech rozhodnutých zápasů. O tom, nakolik se sezónu 2006/2007 se čtyřmi body po podzimu a šťastnou záchranou s pouhými 26 body podařilo hodit za hlavu, jsme měli ovšem vidět až v mistrovských zápasech.
A hned ten první se nepovedl. Úvod v Uhříněvsi sice místy připomínal přípravu, ale ze dvou nadějných brejků se nepodařilo skórovat a když soupeř před půlí vstřelil slepené branky, bylo zle. Tým najednou nevěděl, co hrát, čekání na soupeře samozřejmě za tohoto stavu nefungovalo. Ve druhé půli jsme si sice vypracovali územní převahu, ale proti zkonsolidované obraně jsme se téměř k ničemu nedostali a v závěru inkasovali potřetí.
Debakl jsme ovšem odčinili hned vzápětí, doma jsme zdolali sousedy z Libuše 4:3. Ti byli sice o trochu fotbalovější, ale my bojovnější a produktivnější. Záporem byly dvě branky po standardních situacích. S klidem jsme jeli na Háje, kde jsme chtěli vyhrát a konečně předvést fotbal, který jsme hráli v přípravě. To se dařilo asi 60 minut, krásné akce však postrádaly více přímočarosti a snad i touhy dát gól a tak těsné vedení 1:0 domácí smazali 18 minut před koncem. V hektickém závěru nedali domácí penaltu a my dvě tutovky, když jsme byli na penaltě sami před brankářem.
V následujícím týdnu jsme absolvovali přátelské utkání s týmem Teplýšovic, ještě na jaře účastníkem středočeského přeboru. Výhra 8:1 (loni v létě 3:5) po přímočarých akcích ve druhé půli nám vlila do žil velký optimismus před dalšími přeborovými koly. Jenže hned sedm dalších jsme prohráli... Totální výpadek obrany doma s Kopaninou nám během čtyř minut vzal náskok 1:0 a bylo to 1:3. Ve druhé půli jsme sice i v deseti Kopaninu tlačili, ale na to se nehraje. O týden později na Aritmě jsme zahazovali v první půli co se dalo, soupeř se naopak v začátku půle druhé po individuálních nedůslednostech ujal vedení 2:0, které jsme stihli korigovat až v úplném závěru.
Doma s Motorletem jsme opět hráli dobře, a to už po celý zápas, ale kanonýr Havlas selhal ve třech tutovkách a dvou dalších šancích. Byla z toho velmi smolná prohra 0:1 a čekal nás výjezd do Královic už bez Václava Nechvíly, kterému se opět objevily zdravotní obtíže a tak rozumně přerušil kariéru. V tomto zápase jsme domácí přehráli naprosto jednoznačně, ale klasická královická pentle a pak podcenění stopera Vrby při jednoduchém obranném zákroku darovalo domácím dva góly a ty jsme v tehdejším psychickém rozpoložení nebyli schopni vstřelit. Domácí trenér děkoval za vítězství osudu, svým hráčům ne...
A čekaly nás první tři týmy tabulky. Situace opravdu nezáviděníhodná. Zpětně nutno vyzdvihnout klid, se kterým jsme i v tomto těžkém období absolvovali tréninky i zápasy. Žádné excesy, zbytečné karty, nevraživost mezi hráči, roztržky s realizačním týmem. Jedinou výjimkou byl hráč Kondráš, který v první půli utkání s Duklou naprosto neplnil taktické pokyny, v poločase si přesto nedal říci, byl vystřídán a od té doby ho nikdo na Tempu neviděl... Smála se mu celá kabina i tehdy a dnes může s podstatně větším bodovým ziskem ještě více. Opravdu mne zajímá, kde tento hráč se svým naprosto individualistickým a sebestředným přístupem uspěje.
Zápas s Duklou se poté ve druhé půli, i díky polevení soupeře, dařilo dramatizovat, ale při čtyřech inkasovaných gólech ze standardních situací jsme nemohli uspět - 3:5. Příslibem byl hattrick do té doby trápícího se kanonýra Havlase. Před zápasem v Radotíně jsme hostili stejného soupeře doma v pohárovém zápase. Vyškolil nás v produktivitě, ale věřili jsme, že do mistrovského zápasu půjdeme poučeni. Nejen pohárovým zápasem, ale i taktickým tréninkem u videa, což byla premiéra pro mne i většinu hráčů. A opravdu to ani zdaleka nebyl zápas druhého týmu tabulky proti poslednímu. Radotín nakopával míče a hrozil ze standardních situací, my hráli fotbal. Byli jsme za to odměněni vedením ze 63. minuty, vzápětí Havlas spálil tutovku, ale domácí šli do deseti a zdálo se, že konečně protrhneme sérii neúspěchů. Přenechali jsme však aktivitu domácím, sami jsme totiž nebyli schopni nervozitou nic kloudného vymyslet dopředu, těch pár slibnějších akcí alibisticky hráli do stran a byli za to potrestáni. V 88. minutě Radotín srovnal po velké skrumáži ve vápně a v druhé nastavené minutě nám předvedl, jak naložit s rychlým brejkem. Po utkání bylo v kabině hodně ticho, někteří na nejbližším tréninku hlásili, že špatně spí.
Další zápas doma s Meteorem jsme bojovali, ale soupeř působil vyzrálejším dojmem a dvakrát lacino skóroval. Nevzdali jsme se, ale vepředu jsme byli, i z důvodu několika zranění, málo nebezpeční a odešli tak poraženi posedmé v řadě.
V týdnu před zápasem u předposlední rezervy Vyšehradu jsme sčítali špatné zprávy. Havlas vyřazen pro vymknutí kolene na čtvrt roku, Žalud na plánovanou operaci menisku, trenér Vyšehradu si v rozhovoru pochvaloval, že se jim konečně uzdravili dlouhodobí marodi a sejdou se i velmi dobře posíleni o hráče A týmu. Naštěstí se alespoň nic vážného nepotvrdilo u posledního klasického útočníka kádru - Rožánka. Přesto nám citelně chyběli hráči do ofenzívy, a tak jsem se rozhodl přehodnotit svůj předsezónní cíl chodit do zápasů jen výjimečně a maximálně na pár minut. Osud se nad námi konečně slitoval a my si z Vyšehradu odváželi po dvou měsících zase zapomenutý pocit z vítězného utkání. Vedla k němu cesta hlavně přes výborný úvod zápasu, který vyústil ve vedoucí gól. Poté jsme měli několikrát i štěstí při skrumážích v našem vápně, na druhé straně zazdil tutovku Hurka a jasnou penaltu na Rožánka rozhodčí prý neviděl. Odpoutali jsme se ze dna tabulky a věřili v lepší časy.
Ty skutečně přišly. V dalším zápase jsme hráli proti další rezervě, tentokrát střížkovských Bohemians. Ta byla posílena skutečně kvalitně, jenže naše defenzíva pracovala spolehlivě a vepředu se střelecky začal prosazovat Rožánek. Dvěma góly orámoval poločasovou pauzu a pak se zapojil do obětavého obranného výkonu celého týmu.
Sebevědomě jsme jeli po týdnu na hřiště rozjetých Uhelných skladů. Ti si s naší kombinační hrou a tuhou defenzívou nevěděli téměř celý poločas rady, ale bohužel jsme v jeho závěru chybovali a soupeř srovnal na 1:1. Předtím jsme se bohužel nedokázali vyrovnat s jeho zákeřnou hrou a hodně dlouhou dobu jsme strávili v oslabení při několikerém ošetřování. Ve druhé půli nám docházely síly a dostali se pod velký tlak, kterému jsme v závěru podlehli.
Předposlední zápas podzimu jsme odehráli u nováčka soutěže v Újezdu nad Lesy. Byl to náš asi nejhorší výkon podzimu, především v obraně neuspořádáný a nesoustředěný, ale přesto jsme si odvezli díky střelecké potenci výhru 4:2. V podzimní derniéře jsme se museli kvůli počasí vzdát domácího prostředí a sehrát jej na neutrální umělé půdě ve Štěrboholích. Zličín jsme přivítali na podmáčené umělce a radovali se z brzkého dvougólového vedení. Soupeř nás ve druhé půli nakopávanými míči přitlačil, ale prosadil se jen jednou. Několikrát jsme měli štěstí, na druhé straně jsme nevyužili velké šance na třetí uklidňující gól.
Za podzimní výkony bychom si patrně zasloužili o pár bodů více, přesto jsme se 16 body (z toho totiž 12 jsme dosáhli v posledních 5 kolech) nakonec spokojeni, navíc o zásluhách se hovoří v jiných lidských činnostech, než je fotbal. Velkým problémem podzimních zápasů bylo příliš mnoho dětinských chyb (netaktické reakce na nečekané a neobvyklé situace, mnoho ztrát při vhazování, pozdní komunikace). Naopak kladem byla ukázněnost (v počtu žlutých karet jsme v lepší polovině přeboru) a účast na trénincích byla vynikající (průměr přes 13 hráčů na trénink jsme zde nemívali).
Abychom však začali patřit do špičky přeboru, kam bych po sedmi letech konečně rád Tempo nasměroval, je třeba přidat ve všech oblastech týmového výkonu. "Finále" podzimního přeboru Meteor-Kopanina, které jsem minulý týden shlédl, mi to předvedlo velmi názorně. Zatím máme na kontě v přeboru několik povedených půlroků, je třeba začít přidávat celé sezóny.
Vzhledem k povedenému závěru soutěže věřím v pozitivní náboj zimní přípravy, kdy bychom chtěli pokračovat ve zkvalitňování herního projevu, ve kterém jsme se vydali po cestě konstruktivity, je třeba ji však zefektivnit, místy jsme kombinovali pro kombinaci místo pro docílení branky. Doufám, že velkou posilou bude nový asistent Dan Morávek. Čeká nás dopilování přechodu na zónové bránění, přejít bychom chtěli k nácviku různých variant rozestavení i aktivity při napadání. Vyrazíme opět do Lužických hor na soustředění a zaměříme se kromě tradiční kondice na sílu. Plánuji i podvečerní tréninky u videa a nedílnou součástí bude večerní utužování kolektivu. I touto cestou opět apeluji na všechny hráče, že očekávám 100% účast. Do přípravy se zapojí několik nových tváří, zkvalitnění uvítáme na každém postu. Nalézt bychom potřebovali především hlasitého organizátora defenzívy.
Čekám také na objevení nového útočného tahouna po Václavu Nechvílovi. Pokud si udrží formu za závěru podzimu, mohl by se jím stát Lukáš Rožánek. Což je pro všechny hráče kádru důkaz, že hráčem na kterého spoléhá celý tým, se může stát opravdu každý. Lukáš sám dobře ví, že v srpnu byl jak u mne, tak u spoluhráčů u konce dvacetičlenného kádru, ale makal, nepropadal beznaději, šance se chytil a nakonec se přímo podepsal pod všech závěrečných 12 bodů podzimu. Nepodařilo by se mu to ale bez maximální snahy a bojovnosti, která občas chybí u jiných, možná častějších hráčů základní sestavy. A co je hlavní jeho přednost, oproti téměř všem spoluhráčům, nepřemýšlí nad krokem navíc a schytanou ranou.
Momentálně mám za úkol vybrat 3 nejlepší hráče roku 2007 pro vyhlášení na plese a je to tento rok opravdu nelehký úkol. Což o to, hráče jednotlivých měsíců bych našel, ale za celý rok opravdu nevidím jediného jistého. Nechci říci, že ti tři, co nakonec na plese zazní a převezmou ceny, budou jednoocí mezi slepými, ale budou jedni z velmi vyrovnaného pole adeptů.
Velkým úkolem nejen jarní sezóny 2008, ale i budoucnosti, je mnohem těsnější spolupráce naše i staršího dorostu s týmem mužů B. Od mých hráčů je potřeba, aby nebrali zápasy za rezervní tým jako nutné zlo, či příjemné zpestření víkendu, kdy si nezahráli za A tým, ale jako šanci ukázat se a především musí být na hřišti cítit a vidět, že jsou posilami a oporami. Za B tým by měli minimálně ve svém posledním půlroce (ale spíše celý rok) chodit i hráči staršího dorostu, aby si zvykli na mužský fotbal a také poznali své budoucí spoluhráče.
Záchranářské problémy posledních dvou let jsou totiž určitě zčásti způsobeny i právě kompletní "úmrtností" dorostenců po ukončení této kategorie. Z posledních čtyř ročníků 1985 až 1988 je momentálně v kádru A týmu jeden jediný hráč, Ondřej Havlas narozený v roce 1985. A i ten toho zatím za A muže Tempa příliš nenahrál. Po jarní sezóně končící dorostence, ročník narození 1989, už snad konečně kabina A týmu přivítá. Spolupráce s dorostem, i když i zde je co zlepšit, už je rozjeta.
Doufám, že v červnu 2008 bude toto hodnocení příjemnějším čtením a že se Tempo od jara výrazně začne zapisovat do povědomí fotbalové veřejnosti i na mužské úrovni, když nám to tak šlape u žákovských kategorií a hráčů přípravek.
Na závěr několik fotografií ze závěrečné oslavy po provedené cenzuře:-)
Fotogalerie: (autor: Pavel Slavíček, www.fctempo.cz)
Muži A: Hodnocení podzimu 2007
