Jelikož náš klub FC Tempo Praha slaví v tomto roce 80. výročí svého založení, budeme vám nyní pravidelně v nepravidelných intervalech přinášet střípky z jeho dávné či nedávné historie. Zavzpomínáme na dřívejší opory Tempa, na památné zápasy a na další významné skutečnosti, u kterých by byla škoda, kdyby skončily v propadlišti dějin. Dnešní počáteční díl se věnuje prvním snahám o založení klubu a samotnému úspěšnému začátku fotbalu na Lhotce.
Oficiální rok založení je 1928. Počátky Tempa však mohly sahat ještě dále. První pokus o založení totiž proběhl již v roce 1925. To se Lhotečtí mladíci, mezi kterými byly v té době populární revoluční myšlenky V.I. Lenina a komunistická strana, rozhodli přenést své touhy a nadšení pro sport do reálného světa. Vybrali mezi sebou peníze (ochotně jim přispěli i starší spoluobčané) a nakoupili si za ně fotbalou výstroj a míč a mysleli si, že v cestě za fotbalovými sny jim nic nestojí.
Vyrazili tedy na svaz tělesné výchovy ohlásit založení nového klubu a doufali, že dostanou povolení, které v té době bylo nezbytné pro fungování klubu. Na svazu ale rozhodně nešlo vše tak hladce, jak si omladináři představovali. Rozhovor dle vzpomínek jednoho z účastníků vypadal asi takto:
Sekretář svazu: „Tak prý chcete založit sportovní klub.. To je od vás milé!“
Lhotecká delegace (nadšeně): „Ano, chceme, tak jsme se rozhodli.“
Sekretář svazu: „Kolik bude mít klub členů? Myslím tím aktivních a pasivních?“
Lhotecká delegace (rozpačitě): „Mnoo, to přesně nevíme.“
Sekretář svazu (lehce podezřívavě): „Jak to, že to nevíte? Máte nějaké finanční zajištění? Jaké máte prostředky pro vybavení klubu? Myslím tím, klubovou místnost, kabiny, hygienické vybavení, členy s odbornými zkušenostmi apod.“
Lhotecká delegace (opět nadšeně): „To nemáme, ale schůzovat a šatnu budeme mít v místní restauraci.“
Sekretář svazu (již se značnou nedůvěrou): „Máte vůbec fotbalové hřiště? A je to váš pozemek?“
Lhotecká delegace (přesvědčivě): „Ano, ano, můžeme hrát na hřišti, na louce, tam máme hřiště. Pozemek patří panu velkostatkáři Schubertovi.“
Sekretář svazu (s nedůvěrou takřka maximální): „A vy máte ten pozemek pronajatý? Ví o tom pan velkostatkář?“
Lhotecká delegace (velice nepřesvědčivě): „Ehm. Ano, ví o tom, že tam hrajeme fotbal..“
Sekretář následně vytočil číslo pana velkostatkáře Schuberta a po krátkém rozhovoru s ním telefon položil a pokračoval v dialogu s Lhoteckou delegací.
Sekretář svazu: Pan velkostatkář tvrdí, že hřiště, které jste si bez jeho povolení zřídili, vám nedaroval a ani nepronajal. Navíc je tento pozemek v rámci parcelace na výstavbu. Tak kde chcete sportovat? Jak chcete hrát soutěže?
Lhotecká delegace (pohotově): „Požádáme o jiný pozemek.“
Sekretář svazu (rezignovaně): „Jak se má váš klub jmenovat?“
Lhotecká delegace (ještě pohotověji než předtím): „Rudá hvězda!“
Sekretář svazu: „A tak... Víte co? Hrajte si fotbal tak, jako jste si ho hráli dosud a až budete mít pro založení klubu lepší podmínky, tak nashledanou. Končím debatu.“
Takto neslavně tedy skončil první pokus o založení dnešního Tempa. Za tři roky ale byla nadšencům z Lhotky paní Štěstěna více nakloněna. Nutno ovšem podotknout, že se Lhotečtí po neblahé zkušenosti z roku 1925 lépe připravili. Po přímluvě jim nakonec statkář Schubert věnoval pozemek, na kterém mohlo být postaveno hřiště. Dle vzpomínek přímých akterů to ale nebylo kvůli lásce ke sportu, ale kvůli vlastnímu zviditelnění Schuberta při prodeji pozemků. Z tohoto důvodu se Schubert s fotbalisty často nechával vyfotografovat. Později se prý zjistilo, že pozemek od začátku nepatřil panu velkostatkáři, ale jisté pojišťovně. To už se ale na Lhotce nějaký ten pátek hrál fotbal. Klub, který mladíci ze Staré Lhotky v roce 1928 založili, však nepojmenovali podle původního plánu Rudá Hvězda, nýbrž Olympie Praha XV. A od tohoto roku začal náš klub psát svou historii.
(pokračování příště)
Z historie Tempa: Strastiplné založení klubu
