Pavel Slavíček: Ještě bych si chtěl zřídit vlastní fotoweb

Jsem ženatý a mám dva syny. Staršího Pavlíka tady asi mnozí znají, momentálně hraje za SPB - ročník 98. Mladšího Péťu zase znají všechny 3 - 8letá děvčata.

Jsem ve znamení střelce, mám rád zvířata (hlavně koně) a veškerý pohyb. Na všechny sporty velmi rád koukám v televizi, popřípadě je i provozuji. Dnes již pochopitelně na rekreační bázi.

Žiji na Kamýku od svých deseti let. Nejdřív s rodiči a pak jsme si zde s manželkou pořídili byt (takže to mám co by kamenem dohodil na Tempo). Pracuji v soukromé telefonní společnosti na pozici vedoucího střediska. Znamená to 12 hodin denně od pondělí do pátku. Původně jsem říkal, že víkendy věnuji rodině, ale teď se to mnohdy moc nedaří.

Kdy jste začal s fotografováním? Kdy jste se začal věnovat fotbalu s fotoaparátem?
Jsem tatínek od kluka hrajícího na Tempu. Tak začalo i moje focení. Fotil jsem Pavlíka a pak i kluky z týmu před zápasem a při příležitostném vyhlašování. O focení zápasů nelze moc hovořit. V té době jsem totiž byl vlastníkem kompaktu značky Olympus.

Jinak k focení jsem nikdy vztah neměl a bohužel mi i chybí ten dar vidět a vycítit hloubku okamžiku (s tím se potýkám do dnes). Všechny ty fotky jsou vydřené a na můj vkus příliš strojové (dle mého názoru jsou skvělé - pozn. autora).

Co používáte za techniku a jak jste s ní spokojen ?
Patřím do skupiny tzv. „Nikonisti“. Moje první zrcadlovka byla NIKON D50 s obyčejnými setovými objektivy. Po nějaké době se mi povedlo sehnat profesionální objektiv NIKKOR 80-200 f2.8. Celé focení dostalo úplně jiný rozměr a výsledné fotky se velmi výrazně zlepšily. O loňských prázdninách se mi povedlo koupit profesionální zrcadlovku NIKON D2X. No a to se moje focení posunulo úplně do jiné "dimenze".

S přístroji NIKON jsem velmi spokojen a jejich výsledky se mi líbí.

V tuto chvíli mám takový sen, že bych svoji výbavu obohatil o nový objektiv: pevné sklo 300mm f2.8, ale na to bych potřeboval velmi bohatého sponzora.

Sledujete či jste ve styku s někým, kdo se touto prací, kterou Vy děláte ve svém volném čase, živí?
Jistě !!! Sleduji denní sportovní tisk, koukám na webu na profesionální fotky a všude možně vstřebávám zkušenosti a postřehy od lidí, kteří se tímto živí. Nikoho osobně neznám, ale za svoje působení jsem se potkal již s mnoha profesionálními fotografy. Byl jsem i na mnoha profesionálních školeních, seminářích a musím říci, že mi mnohé daly.

Vyměnil byste svou nynější profesi za profesi fotografa???
(..pan Slavíček přemýšlí..) Asi ne. Moje práce je to jediné, co umím a kde jsem dnes již tak známý, že by to byla škoda zahodit. Kdybych k tomu focení „měl ten dar“, tak možná, ale takhle je to křeč.

Jak jste na tom byl Vy a fotbal? Hrál jste, kde a na jaké úrovni?
Špatně, špatně. Já jsem jen takový ten fotbalový kibic. Ze zdravotních důvodů jsem v mládí hrát fotbal nemohl a "ve stáří" už jsem líný.

Co Vás přivedlo na Tempo?
Tak jako většinu rodičů, co mají své kluky na Tempu, synova záliba k fotbalu. Pavlík začínal ve fotbalové školičce Jiřího Formánka a pak to po nich převzali původně Pepa Hůrka ml. s Michalem Netušilem. Dnes tým trénuje Michal Netušil se dvěma tatínky. Musím říci, že je všechny tři obdivuji a děkuji jim za to, co dělají pro tým.

Za SPB válí Váš syn Pavel, rozebíráte doma fotbal? Radíte Pavlovi, nechá si od Vás poradit?
Nejenom rozebíráme, ale i hádáme se a soupeříme spolu. On je fanoušek Chelsea a já Manchesteru. Umíte si představit, jak to doma vypadá, když hrají spolu tyto dva týmy? (minule chyběly jen dělobuchy a speciální policejní oddíly – pozn. pana Slavíčka).

Pavlíkovi se pochopitelně snažím poradit, co vím a umím. Ale, jak jistě mnozí znáte, je to marné. Vše, co řeknu, je špatně a buzerace. Ale jakmile to řekne trenér, tak je to v pořádku, v tu ránu je to zákon a správně, protože to řekl trenér.

Měl jste Vy nebo Pavlík někdy nabídku odejít do "lepšího" týmu ?
Já rozhodně ne. Víceméně si mě všichni spojují s Tempem, takže se ani nikdo neodváží něco nabídnout. Pavlík již mnohokrát ano. Ale vždy jsme to s manželkou nedovolili.

Musím říci, že od našeho týmu již odešlo hodně talentovaných kluků do lepších klubů. Ale vždy od jejich rodičů slyším, že to tam je perfektní, ale po partě rodičů se všem stýská. Neumím přesně říci čím to je, ale tým rodičů který máme, my 98ky, je fakt perfektní. Možná pomohla liga rodičů, kde, my chlapi, jsme stmelili tým.

Spíš je to ale tím, že jsme se tady sešli v partě "stejně" smýšlejících lidí.

A to je vždy ten okamžik, kdy lepší tým s díky odmítnu.

Co Váš druhý syn a fotbal?
Druhý syn je úplně jiný. Veškeré míčové hry mu nic neříkají. U něho to vypadá spíš na tanec. (horší bude, jak to budu fotit )

Zbývá Vám vůbec ještě nějaký volný čas na jiné aktivity?
Popravdě řečeno nezbývá mě čas vůbec na nic (občas ani na rodinu). Proto jsem velmi rád, že se u nás na Tempu rodí i nové talenty ve focení. Jsem moc rád, že se paní Kamitzové daří stále se zdokonalovat a již není daleko doba, kdy se spolu budeme o zápasy dělit a tím získáme čas na jiné aktivity a rodinu.

Jak se dívá na Váš koníček – fotbal a focení – Vaše rodina?
Tuto otázku bych raději velmi rychle diplomaticky vypustil. S mojí ženou jsme spolu již 18 let (z toho 11 let manželé) a musím říci, že má VELIKOU trpělivost. A za to ji MOC DĚKUJI!

Jaké máte cíle a sny, čeho byste chtěl dosáhnout?
Chtěl bych ze svých kluků vychovat slušné a poctivé muže, kteří se nebojí žádné práce nebo jakékoliv překážky. My Slavíčci se totiž držíme hesla: Když něco dělám, tak pořádně!

Osobní ambice žádné nemám. Vše podřizuji rodině a práci. Jeden sen bych vlastně ale měl. Zřídit si vlastní web, kde bych svoje fotky zveřejňoval, psal svůj plán focení. Zde by si rodiče nebo kdokoliv mohl fotky v lepším rozlišení stáhnout pro vlastní potřebu, což je momentálně naprosto časově nemožné.

Děkuji za rozhovor a budeme se těšit na Vás, až se zase potkáme na Tempu, a na Vaše zajímavé fotografie ze zápasů či zajímavých událostí FC Tempo.

Hodně úspěchů!

Převzato z www.kami22.webnode.com