V úterý jsme sehráli přátelské utkání s týmem Braníku, který hraje o třídu výše. Od začátku zápasu nastoupila sestava, se kterou bychom chtěli zahajovat většinu utkání. Tímto krokem bych samozřejmě nechtěl odrazovat zbytek hráčů od chuti trénovat, ale je pravdou, že hráči základní sestavy zřejmě pochopili, co od nich realizační tým požaduje a jakou hru mají předvádět. První poločas kluci přesně plnili to, co je učíme, tzn. hrát kombinačně, s hrou po stranách, co nejvíce na sebe mluvit a opakovaně zkoušet střílet na branku soupeře. Až na střelbu to první půli vypadalo přesně tak, jak bychom si hru našeho týmu představovali. Šance byly na obou stranách a viděli jsme také celkem pohlednou první půlku zápasu, která skončila 0:0, což nebyla žádná ostuda.
Jenže pak přišel druhý poločas, ve kterém jsme začali se sestavou hýbat a to se nám zřejmě vymstilo. Než jsme se stačili probrat, už jsme prohrávali 2:0. Naši hráči přestali běhat a ve fotbale to bohužel bez pohybu a běhání dost dobře nejde. Narozdíl od nás soupeř zpřesnil hru, začal kombinovat a byl hlavně v neustálém pohybu. Naši se nějak nemohli dostat do tempa, a tak si s námi Braník chvilkami dělal co chtěl a zvýšil vedení na 4:0. Ke konci zápasu jsme se postupně prostřídali k naší zahajovací sestavě, ale to už bylo na zvrat v zápase pozdě, i když třeba Ivan Čerkašin měl několik jasných tutovek, které však nedal, protože "prý to měl na levou nohu". Pak už jen v závěru stačil snížit na 4:1 Vojta Rejmiš, ale víc už se dělat nedalo.
Tento výsledek by nás neměl odradit, ani položit, naopak by nás měl nakopnout do další, ještě usilovnější práce, protože v týmu jsou hráči, se kterými se pracovat dá, ale asi je zapotřebí větší trpělivosti z obou stran.
St. žáci B, příprava: ABC Braník B - FC Tempo Praha B 4:1
