Ročník 00 pod vedením trenéra Petra Kamitze (na snímku) měl možnost si jako první tým na Tempu zahrát přebor mladších přípravek. V ostré konkurenci se rozhodně neztratil a konečné šesté místo v Praze je výbornou vizitkou postupně se lepšící tempácké mládeže. Potěšily hlavně vyrovnané zápasy s Bohemkou, Spartou i Slavií.
Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Naším prvořadým cílem bylo udržet v první sezoně přebor mladších přípravek na Tempu. To se nám nakonec povedlo.
Jak jste spokojeni s konečným umístěním?
Konečné umístění ve středu tabulky a s kladnými ukazateli je podle mě úspěch. Samozřejmě jsme měli možnost se umístit lépe, ale síla soupeřů v nejvyšší soutěži byla někdy nad naše síly.
Jak těžká byla soutěž a v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Soutěž byla náročná. Žádný zápas nebyl jednoduchý a to ač se jednalo o týmy, které se umístily pod námi. Naopak náš tým musím pochválit, že se dokázal na přední týmy vybičovat k dobrým výkonům a krom Sparty jsme všem soupeřům nad námi sebrali nějaký ten bod. Náš tým byl především týmem bojovníků.
Jak vidíte možnosti týmu v příští sezóně i v budoucnu?
Do příští sezony je cíl jasný, především se bavit fotbalem a rozdávat radost. Nebude to ovšem jednoduché. Postupem našich předchůdců chceme dokázat, že se dokážeme srovnat i s tím, že v soutěži, kde mohou hrát i o rok starší kluci, nebudeme hrát druhé housle.
Jak jsou rozděleny kompetence ve vašem realizačním týmu?
Hlavní trenér (já) – dva asistenti Roman Mašek a Petr Nejedlík a vedoucí týmu Klára Pimková. Hlavní trenér vymýšlí akce a podílí se hlavní měrou na programu týmu. Jednotlivé nominace na zápasy a turnaje jsou tvořeny spolu s asistenty. V případě neshody se řídí podle hlavního trenéra. Většinou se ale jedná o rozumnou dohodu všech stran. Vedoucí týmu má na starosti veškeré finanční záležitosti (příspěvky, úhrady soustředění apod.), další její činností je komunikace s rodiči, vyřizování různých potřeb týmu (např. nákup nových věcí).
Jaké rozestavení na hřišti jste volili nejčastěji?
Rozestavení na hřišti jsme nejčastěji volili 3-3-1. Myslím, že pro náš tým asi nejideálnější rozestavení. V tomto rozestavení se dá hrát na každého soupeře, ať je silný nebo slabý. Krajní obránci a záložníci si pohybují po stranách a tím doplňují právě prostor, který je volný. Takže v případě útoku se záložníci mění v útočníky po křídlech a obránci doplňují místo po záložnících. Střední obránce slouží jako "zametač", který čistí místo před brankářem.
Měníte rozestavení i taktiku s ohledem na soupeře či vždy preferujete vaši vlastní hru?
Rozestavení jsme po většinu mistrovských utkání neměnili. V pár utkáních, kdy jsme na tom nebyli moc dobře a prohrávali, jsme volili rozestavení 2-3-2 a přineslo své ovoce (např. proti Braníku doma). Jinak se snažíme hrát podobný styl, ale kluky měníme na různých postech.
Jaká herní činnost váš tým v sezóně nejvíce trápila?
Myslím, že dáváme málo branek. Takže trápení bych viděl v koncovce. Není to ani tím, že bychom neuměli kopnout do míče a vystřelit, ale chybí nám typ hráče, který se bude prát a chtít dát hodně branek, takových máme hodně málo. Jsme moc hodný tým.
Používáte osobní, zónovou či kombinovanou obranu?
V naší kategorii to není tolik o taktice. Kluci se musí naučit pořádně jiné věci. Na toto, si myslím, mají ještě nějaký ten čas.
Nejlepší a nejhorší chvíle v sezóně (nejen výsledkově)?
Nejhorší výsledek jednoznačně poslední zápas na Admiře, to se nedá popsat slovy! Naštěstí těch dobrých chvil bylo více. Krom posledního utkání jsme nijak moc nepropadli, ba naopak jsme udělali dobré výsledky. Přivezli jsme bod od vítěze přeboru, Bohemky, kde jsme ještě v poločase vedli 2:0 a paradoxně právě náš bod jim asi pomohl k vítězství. Dobré zápasy byly se Spartou, na Slavii nebo na Žižkově.
Kteří hráči byli hlavními oporami a kdo nejvíce kladně překvapil či udělal největší výkonnostní nárůst?
Každý, kdo pravidelně chodí na treninky, je nedílnou součástí týmu. Dle mého názoru udělal velký pokrok Dominik Holub v brance, dál v obraně Tomáš Jirků a Damian Steinbart. Nejdůležitějším hráčem asi byl Martin Obuškevič, jeho výkonnost stále roste. Matěj Koubek se prosadil střelecky, ale ke konci soutěže mu docházel dech. Honza Polívka, náš malý usměvaný buldoček, který v žádném souboji neuhne (na což někdy doplatí). A poslední, koho bych pochválil, je Martin Aschermann, ačkoli celou zimu promarodil, jeho výkonnost se zlepšovala a šla nahoru.
Jaká byla spokojenost s přístupem i s účastí na trénincích?
S účastí na trénincích je velká spokojenost. Oproti předchozím obdobím bych rád poděkoval rodičům za to, že své kluky pravidelně vodí na Tempo trénovat a připravovat na zápasy. A to myslím i v zimním období (kdy ještě by se našlo pár okének, kde by to šlo zlepšit). Přístup již byl někdy horší. Bohužel někteří se chtějí jen na fotbale bavit a dělat blbosti, což mě někdy dost mrzí. Ono to není jednoduché.
Hodnocení sezóny 2008/09: Mladší přípravka A
