Tak konečně mi byl svěřen referát k fotbalovému klání mého milovaného klubu. Na svou šanci jsem čekal trpělivě několik let a nakonec jsem se jí, myslím i poprávu, dočkal. Tímto bych rád poděkoval svým rodičům, své milé a nepočetné skupince mých přátel, kteří stáli vždy za mnou a podporovali mne i v časech zlých, kdy jsem pochyboval a propadal depresím. Ale už bylo dost řečí, vrhneme se k tomu podstatnému, co se v nedělí v pozdním odpoledni na Tempu událo.
Referáty Benfiky vždy začínaly tím, že se zmínily hydrometeorologické podmínky na daném území, což pravděpodobně přišlo někomu vtipné, ale já bych tento nešvar rád vymýtil. O počasí nepadne ani slovo, a kdyby přeci jen mělo padnout, tak si ho prosím nevšímejte. Nedělní den byl jako vymalovaný, stvořený pro střílení ze vzduchovky, výlet na Říp, vodní radovánky s erotickým podtextem, ovšem na fotbalovém hřišti na Tempu se hrál fotbal. Nastoupili proti sobě odvěcí rivalové, domácí Lhoťáci a hostující Modřaňáci.
Domácí plejeři se představili s odvážně řešenými svrchníky, je vidět, že na Tempu se sledují módní trendy. Diktát pro podzimní sezónu mluví jasně, převládat budou neprodyšné materiály tmavé barvy, dlouhé rukávy a trenýrky, jenž zdánlivě nijak neladí se zbytkem. Tento styl se nebojí spojovat nespojitelné, nebojí se být odvážný, boří klišé a předsudky a hlavně je určen pro sebevědomé muže a ženy, kteří se nebojí ukázat své přednosti, a tak trochu i provokovat své okolí. Na hřišti jedenáct tempáckých mužů jasně dokázalo, že se nebojí jakkoliv experimentovat a nejeden divák zůstal při pohledu na těchto jedenáct odvážlivců v němém úžasu, jejich hravost a smysl pro kombinaci a detail ostře kontrastoval s přímočarostí, až možná bezradností, s kterou se představili Modřanští. Z úborů kluků od Cukrovaru bylo patrné, že nové trendy nesledují, ba dokonce se o ně ani nezajímají. Je to škoda, fotbal se hraje pro diváky a ti si přejí být baveni, překvapováni a občas i šokováni. Na Tempu to pochopili a slaví úspěchy.
Ale pojďme již ke hře. Pokud bychom měli mluvit o průběhu zápasu, tak ten se odehrával za stále platonické převahy modřanských hráčů, kteří kombinovali převážně na své vlastní půlce, ale jakoby se zdráhali vymyslet cosi překvapivého, co by na naši organizačně jedinečnou obranu s pilířem panem Jiřím udolalo. Větší procento držení míče bylo tedy jednoznačně na straně Modřan, ale jak by řekl kterýkoliv samozvaný fotbalový odborník na světě, tak fotbal se hraje na góly a těch Tempo dalo o tři více nežli soupeř a dokonce i zvítězilo.
Za první poločas se Tempo dostalo snad třikrát za půlku, vázla kombinace, scházela fyzička a někteří hráči se se svými spoluhráči teprve seznamovali, a tak mohli být Tempáci rádi za poločasových 0:0. Závěr prvního poločasu byl poznamenán škaredou událostí - zraněním, totiž zlomeninou holenní kosti brankáře Modřan, což byl otřesný zážitek. Všichni věříme, že se chlapec brzy uzdraví.
Ve druhé půli se obraz hry nezměnil, Modřany kombinovaly a Tempo bránilo. A tak vzal na sebe odpovědnost ten, kterého vídáme především v obraně jako nesmlouvavého psa obranáře, takového tempáckého Edgara Davidse. K míči se zkrátka dostal Dan France, narazil si mičudu s upadnuvším, ale jinak stabilním Petrem Dedkem, a krásnou ranou snad ze 30 metrů rozvlnil síť. Tempo se ujalo vedení, ale obraz hry se stále nezměnil, snad jen okének v modřanské obraně přibývalo. Další takové okénko využil po přihrávce slušného člověka Petra Dedka Jiří Šíma, který i přes utržený stehenní sval a problémy s třísly vsítil druhou branku Tempáků.
Modřany se nevzdávaly a stále hrály svůj kombinační fotbal bez efektu, Tempo čekalo na chyby. A další taková přišla asi deset minut před koncem. Šíma se dostal na svém vápně k balónu a přestože jej trápil utržený stehenní sval a třísla mu bránila v pohybu, tak ladně dobelhal přes celé hřiště a naservíroval balón před prázdnou bránu spoluhráči Balunovi, který má sice tendenci se mýlit, ale naštěstí ji tentokrát zapudil.
Výsledkem je vítězství 3:0. Ovšem daleko podstatnější je fakt, že Tempo konečně našlo svůj styl, jenž zajisté pozvedne sebevědomí všech hráčů. Ošatit se není žádný problém, ale ošatit se tak, aby se v dresech cítili všichni dobře a k tomu i dobře vypadali, to chce již trochu umu, kreativity a invence. Na Tempu se vydali správnou cestou. Je vidět, že když se chce a táhne za jeden provaz, tak se věci skutečně hýbají. Nezbývá než věřit, že podzim 2009 bude v přísném diktátu tempáckých chlapců.
Něco z taktiky: Trenér Hozák se nechal slyšet, že klukům naordinoval taktiku: "Nechte je vyblbnout..." Zkušený harcovník a slušný člověk Petr Dedek se vytasil s heslem pro tento ročník: "Rychle a dobře!" Uvidíme, jak si kluci z Benfiky vezmou tyto rady k srdci.
Fotogalerie: (autor: Pavel Slavíček, www.fctempo.cz)
Muži B, příprava: FC Tempo Praha B - SK Modřany 3:0
