Ve středu 16.6. se na našem domácím hřišti hrál poslední zápas Minicupu, který měl rozhodnout o vítězi celého turnaje. Vzhledem k tomu, že se jedná o největší soutěž, kterou hráči této věkové kategorie hrají, očekával se pěkný fotbal, ale i emoce a tlak, jenž boje o prvenství často provází.
První půlka zápasu proběhla celkem v klidu, počátek hry začal vyrovnaně. V šesté minutě vysvobodil míč z hloučku hráčů před bránou Dan Michl a nahrál dozadu Vojtovi Pancovi, který nezaváhal a s citem mistra proměnil na 1:0 pro Tempo. Důležitý první gól dodal klukům jistoty a sebedůvěry. Ve čtrnácté minutě po krásné týmové spolupráci zvýšil po nahrávce Petra Hodouše Tonda Kinský na 2:0. S postupem hry narůstaly naše šance, perfektně podržel tým Admiry její gólman, který předváděl výbornou práci. Tempo získávalo pomalu ale jistě herní převahu a většina hry se odvíjela na půlce soupeře.
Druhá dvacetiminutovka začala jako každá jiná, sudí odpískal její začátek a se stejnou pílí a spravedlností rozhodoval všechny zákroky na hřišti. Doprovodný tým hráčů Admiry, byť neměl v první polovině zápasu žádné výhrady, začal rozhodčího kritizovat a slovně napadat. Poté bez rozumného vysvětlení odvolal trenér hrající kluky ze hřiště a odešel s hráči do kabiny. Důvodem tohoto kroku měl být údajný nespravedlivý přístup rozhodčího. Tým Admiry zápas nedohrál a ve 33. minutě zápasu odjel domů. Celá situace způsobila zmatek, různé slovní a neslovní potyčky a ve finále to, že hráči MPC, kteří se v tomto okamžiku stali vítězem celého Minicupu, stáli nechápavě na hřišti a nerozuměli tomu, co se děje. Vítězství a vrcholný okamžik sezóny se rozplynul v nenávratnu a radost z prvenství vystřídaly otázky a nepochopení, proč alespoň soupeř zápas nedohrál.
S mnoha otazníky odcházeli zajisté ze hřiště i rodiče a ostatní fanoušci. Pořád se mi vrací staré pořekadlo: "To bohdá nebude, aby český král z boje utíkal." A zde evidentně "král" z boje utekl. Myslím si, že největší chybou je to, že se ze středu zájmů vytratil zájem dětí, jenž hrají a bojují na hřišti, neboť jejich zájmem je, aby mohly bezstarostně a s radostí hrát a mohly si užívat perfektní druhé a první místo v Minicupovém turnaji. Vždyť i druhé místo je opravdu velký úspěch. Chci se vyvarovat psaní různých nespisovných výrazů, které zde kolovaly a rozebírat již rozebrané a chci doufat, že si všichni kolem dětského fotbalu uvědomí důležitost čestnosti a slušného chování.
Závěr patří našim vítězům, zaslouží si velkou gratulaci a doufám, že se nám
podaří dopřát jim dodatečnou radost z vítězství, neboť té se jim dík okolnostem nedostalo.
FC Tempo Praha - FK Admira Praha 2:0 (2:0)
Branky: Panc, Kinský.
Tempo: Matyáš Vágner, Matyáš Havlíček, Daniel Michl, Sebastian Ling, Tomáš Hradil, Petr Hodouš, Tomáš Ulihrach, Vojta Panc, Pavel Krýda, Bešťák Patrik, Ondra Filip, Antonín Kinský.
Vyjádření soupeře den poté:
Věc: Vyjádření k průběhu a závěru utkání FC Tempo Praha – Admira Praha dne 16.6.2010
Dne 16. června od 16:30 se konalo závěrečné utkání soutěže Minicupu ročníku 2003. Jednalo se o utkání posledního kola, které rozhodovalo o konečném umístění na prvním místě jarní části soutěže. Očekával jsem, že utkání bude probíhat v emotivní atmosféře a skutečnost moje očekávání potvrdila. V průběhu utkání jsme průběžně vyjadřovali svou nespokojenost s některými rozhodnutími sudího, která podle subjektivního názoru mého a naší lavičky vykazovala určitou nevyváženost. Nejsme sami, kteří tento pocit občas ve fotbale zejména v takto klíčových utkáních mívají.
V souvislosti s jedním rozhodnutím rozhodčího zhruba v 10. minutě druhého poločasu opustilo na můj pokyn družstvo Admiry hřiště. Chtěl bych se vám tímto za toto rozhodnutí a následný závěr dnešního utkání omluvit. Má omluva patří nejen trenérům a hráčům FC Tempo Praha, ale i přítomným divákům, rodičům a hráčům Admiry. Věřím, že mou omluvu přijmete. Současně přijměte i gratulaci k zaslouženému vítězství FC Tempo Praha v soutěži Minicupu, dnes předvedli vaši hráči lepší fotbalový výkon.
S pozdravem,
Dušan Sochor
trenér Admira Praha
Reakce vedení FC Tempo Praha:
Dobry den vsem,
bylo mi po udalostech vcerejsiho dne velmi smutno, absolutne jsem nechapal, co se muze stat pri utkani sedmiletych deti, ktere maji mit radost ze hry a nestat se rukojmimi ambici treneru a rodicu. Byli mi lito malych Tempaku, kteri si nemohli vychutnat radost ze zaslouzene vyhry, malych Admiraku, kteri absolutne nevedeli, co se deje a obou tymu, ktere se jiste tesily i na zaverecne penalty, kterou jsou pro kluky vzdy maximalnim zazitkem.
Nejvic lito mi ale mozna bylo pana Petra Pelikana, nejlepsiho a nejpoctivejsiho rozhodciho, ktereho znam a schvalne jej na Tempu na zapasy pindat zveme – poradi, zavaze tkanicku, pochvali – a NIKDY by se nesnižil k tomu stranit nekteremu z tymu. S aktivnim piskanim skoncil prave proto, ze mu vadily neustale neurvale komentare nesoudnych rodicu a treneru.
Admira je klub, ktery se v poslednich letech pysni skvelou praci s mladezi, jen mam pocit, ze nekteri treneri se jeste nenaucili prohravat, a porazky k fotbalu jednoznacne patri, az se i toto nauci, budou mit urcite nejen vysledky, ale i radost ze hry mnohem vetsi.
Jsem rad, ze jsem dostal na vedomi mail od pana Martinice i vyjadreni pana Sochora, ve kterých se za opusteni hriste omlouvaji. FC Tempo Praha omluvu prijima a veri, ze dalsi vzajemne zapasy se budou odehravat ve sportovni atmosfere (a napriklad rocniky 01 maji vztahy nadstandardni), nebot oba kluby na vychove mladeze stavi a urcite chteji mit ze hry radost, nikoli jen honbu za vysledky a smutek na dusi…
Se sportovnim pozdravem
Libor Koubek
sportovní sekretář
FC Tempo Praha
Ml. přípravka C: FC Tempo Praha - FK Admira Praha 2:0
