Srdnatý boj v Pražském přeboru nakonec skončil úspěšnou snahou o záchranu. Závěr soutěže a čekání na výsledky v divizích byl jen pro silné povahy a "trpěl" nejen trenér
Dušan Jantol.
Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Jednoznačně to bylo úsilí udržet pražský přebor pro kluky ročníku 96 a velmi dobře jsme věděli, že to nebude jednoduché. To se teď na jaře jen potvrdilo. Dále jsme chtěli udržet už tak oslabený kádr, abychom v konečné tabulce byli alespoň tam, kde jsme byli po podzimní části.
Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
Tak s umístěním jsme moc spokojeni nebyli, protože jsme získali méně bodů na jaře než na podzim a to vyústilo v nervydrásající závěr, kdy jsme museli čekat na konečné výsledky divizí. Sice vše dobře dopadlo, ale mohli jsme se získáním většího počtu bodů dohrávat poslední zápasy ve větším klidu. S hrou jsme byli spokojeni více, ač to zní neuvěřitelně. Bylo vidět, že hráči nasbírali zkušenosti, dali do hry více bojovnosti a začali více přemýšlet o tom, jak hrát. Mrzí nás jen neproměňování velkého množství gólových šancí, trestných a pokutových kopů.
Jak těžká byla soutěž, v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Když se podíváme na náš kádr, který čítá čtrnáct kluků, kteří naposledy hráli přebor v přípravkách, tak byli najednou hozeni do přeboru, aby plavali. S kvalitou, se kterou jsme měli tuto soutěž odehrát, to bylo velmi těžké. Velké výkonnostní rozdíly nám dělaly na některých postech problémy, ale kluci se s tím dokázali poprat. Z tohoto pohledu to pro nás byla výzva, takže tento ročník byl opravdu náročný. V podmínkách, kdy některé týmy přihlašují do pražského přeboru ročníky 96 a později zjistí, že není možné to s nimi odehrát, posilují o divizní a ligové hráče, tak je to pak opravdu těžké. Ještě k nám navíc nebylo milosrdné rozlosování. Takže soupeři, kteří posilovali, nebyli v některých zápasech o mnoho lepší. Naopak si velmi cením toho, že jsme přebor odehráli s lidmi z vlastních řad, bez posil a jsem proto na kluky patřičně hrdý. V posledních zápasech byl cítit přetlak, ale přesto jsme dokázali bojovností a nasazením získat tak důležité body jako v zápasech s Duklou a s Meteorem.
Jak fungovala spolupráce s ročníkově okolními týmy a co by se na ní dalo z vašeho pohledu zlepšit?
Myslím si, že v komunikaci mezi trenéry a vedením týmů nebyl problém. Vždy při potřebě hráčů jak z jedné, tak i z druhé strany jsme se dokázali domluvit a vyšli jsme si vstříc. Věřím, že to tak bude fungovat dál, protože je to i ku prospěchu samotných hráčů.
Jak vidíte možnosti týmu v příští sezóně i v budoucnu?
Po prázdninách začínáme už v dorosteneckých soutěžích, a to v 1.třídě, kde budeme hrát se staršími kluky. Bude to jistě pro naše hráče další zkušenost. Nebudeme už hrát pod takovým tlakem a je možné, že se budeme víc zlepšovat. Stále je však o co hrát, protože ti lepší mají stále šanci a motivaci probojovat se do áčka mladšího dorostu, které bude hrát pražský přebor.
Jaká herní činnost váš tým v sezóně nejvíce zdobila?
Musím přiznat, že jsme tentokrát hráli pouze to, co nám vždy dovolil soupeř, který, jak už jsem říkal, často posiloval. Zaměřovali jsme se většinou na velmi dobrou defenzívu, obrana až na malé výkyvy odehrála všechny zápasy ve stejném složení, což se projevilo i na menším počtu obdržených branek. Se zálohou jsme tak trochu bojovali a v útočné fázi vyráželi do rychlých brejků. Z mého pohledu to tedy byla jednoznačně obranná činnost na všech postech.
Jaká herní činnost váš tým v sezóně nejvíce trápila?
Rychlá a kvalitní rozehrávka, rozvaha, předvídavost a držení míče v záložní řadě. Bohužel, začíná to u brankáře. V této soutěži je opravdu nutné, aby všichni hráči byli schopni dát balon na 40 metrů, a to už výkopem od branky. Trápilo nás, že jsme nedokázali v záloze podržet balon, dát si ho po zemi a hrát jednoduše bez komplikací. Máme opravdu co zlepšovat.
Nejlepší a nejhorší chvíle v sezóně (nejen výsledkově)?
Tak tou nejlepší bylo určitě ukončení podzimní části se čtrnácti body a optimistické vyhlídky k jarní části. To jsme ovšem netušili, co nás čeká. No a nejhorší bylo čekání na to, jak dopadneme po zápasech v divizních soutěžích. K tomu bych ještě připojil neustálé boje s neúčastí hráčů na trénincích z důvodů nemoci, zranění, osobních důvodů, kdy nebylo jasné, kolik lidí dorazí na zápas.
Kteří hráči byli hlavními oporami a kdo nejvíce překvapil či udělal největší výkonnostní nárůst?
Z mého pohledu byla oporou celá obranná řada ve složení: Václav Kalina, David Jantol, Jaroslav Malý, Martin Polívka a Jakub Babiar. Tím bych ovšem nechtěl snižovat výkony ostatních hráčů. Prim hrál v útoku často osamocený Tomáš Kocábek, k neutahání je Radek Geissler, věřím ale, že všichni se snažili odevzdat maximum v rámci svých možností. Myslím, že se nedá říci, že někdo udělal mimořádný výkonnostní nárůst.
Jaká byla spokojenost s přístupem a účastí na trénincích?
Asi v tomto máme největší rezervy. Naše představa je, že každý hráč by měl na tréninku odevzdávat maximum. Je jasné, že se nepodaří, aby šli hráči do všeho na sto procent, ale měli by se snažit dělat vše co nejlépe, to mi v přístupu na tréninku chybí. Jedině dobrým a zodpovědným přístupem se bude každý zlepšovat. S účastí na trénincích spokojeni nejsme, připravované tréninkové jednotky jsme mnohokrát museli měnit za běhu kvůli malému počtu hráčů a to nám dost naši práci stěžovalo. Přáli bychom si, aby se pokud možno rozšířil kádr a zvýšila se tím konkurence.
Na kterou činnost se v tréninku nejvíce zaměřujete?
Snahou je, aby trénink byl pro hráče zajímavý, vyvážený a něco si z něj odnesli. Víme, na co se zaměřit, ale někdy je to boj, když hráči leckdy postrádají základní dovednosti. Budeme muset zapracovat více na taktické činnosti, které jsme nevěnovali tolik pozornosti. Nejvíce času však věnujeme práci s balonem.
Jak vnímáte obraz Tempa z pohledu soupeřů či pražské fotbalové veřejnosti?
Mohu rozdělit soupeře na dva tábory, ty, se kterými se mluvit dá a na ty ostatní. Nevím, kde se bere v některých trenérech zášť, se kterou vstupují a pak odcházejí ze zápasu. Jinak mohu potvrdit, že máme pozitivní ohlasy ze všech stran, jak se na Tempu věnujeme mládeži. Pak i takové, jaký jsme ambiciózní klub, což je jenom dobře pro to, aby dobří hráči pokud možno zůstávali na Tempu a zvyšovala se hráčská kvalita.
Nejvíce branek: Tomáš Kocábek - 7
Nejvíce asistencí: Tomáš Kocábek, Marek Holko, Radek Geissler - 4
Nejvíce kanadských bodů: Tomáš Kocábek - 13
Nejvíce odehraných minut: Václav Kalina - 1540
St. žáci A: Hodnocení sezóny 2009/10
