Po podzimu na druhém místě o dva body za Královicemi, ale nakonec postup jasný už čtyři kola před koncem. Trenér
Libor Koller a jeho tým vrátili Tempo po dvou letech mezi pražskou elitu. Pozitivem je i zabudovávání vlastních odchovanců do sestavy, to je cesta, kterou se Tempo chce a musí ubírat.
Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Po odehrání první poloviny soutěže jsme ztráceli dva body na prvního a to byla velká motivace. Zimní příprava byla dlouhá, a tak jsme se dobře připravili na jaro. Cílem bylo zvládnout první zápasy, držet čelo tabulky a postoupit.
Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
Spokojený s konečným umístěním určitě musím být, protože lépe už to nešlo. Co se týká předvedené hry, tak podzim byl malinko uvolněnější než jaro. Bylo to v tom, že kluci na jaře více vnímali šanci na postup, a tak nechtěli udělat žádnou chybu. To jim někdy svazovalo nohy.
Jak těžká byla soutěž, v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Soutěž byla těžká tak, jak jsme si ji udělali. Bylo to jen v přístupu hráčů na každý zápas. To jsme zvládli až na poslední zápasy, kdy měli hráči v hlavách "blbosti" a věděli, že jim postup už nikdo nevezme.
Jak fungovala spolupráce s ročníkově okolními týmy a co by se na ní dalo z vašeho pohledu zlepšit?
Spolupráce byla na dobré úrovni.
Jak vidíte možnosti týmu v příští sezóně i v budoucnu?
V příští sezoně to bude zase o stupeń výše výkonnostně. Hráči budou muset ze sebe dostat maximum a vyrovnat se úrovni soutěže. Setrvání v soutěži by bylo přínosem jak pro hráče, tak pro klub.
Jaká herní činnost váš tým v sezóně nejvíce zdobila?
Myslím si, že jsme byli kompaktní a produktivní.
Jaká herní činnost váš tým v sezóně nejvíce trápila?
Ach ten rychlý přechod a brejkové situace...
Nejlepší a nejhorší chvíle v sezóně (nejen výsledkově)?
Nejlepší - herní projev v Královicích, postup a nepochopitelná ruka "baskeťáka" Budky (kdo neviděl, neuvěří) v zápase s Dubčí. Nejhorší - smutek a beznaděj mladých hráčů po prohraných tréninkových zápasech staří - mladí.
Kteří hráči byli hlavními oporami a kdo nejvíce překvapil či udělal největší výkonnostní nárůst?
Pochvala patří celému mužstvu, ale nejvíce překvapil Nechvíla Václav a výkonnostně poporostl mladíček Vrba.
Jaká byla spokojenost s přístupem a účastí na trénincích?
Na účasti a přístupu hráčů bylo vidět, že chtějí. To je pozitivní.
Na kterou činnost se v tréninku nejvíce zaměřujete?
Bylo to takové komplexní. Budeme se muset zaměřit na to, kde nás to trápí.
Jak vnímáte obraz Tempa z pohledu soupeřů či pražské fotbalové veřejnosti?
Myslím si, že Tempo bylo vždy v pražském fotbale vnímáno a postupem všech kategorií do pražské elity se to ještě posílí.
Nejvíce branek: Jiří Žalud - 16
Nejvíce asistencí: Jan Kočí - 17
Nejvíce kanadských bodů: Jiří Žalud - 30
Nejvíce odehraných minut: Jan Kuchař - 2340
Muži A: Hodnocení sezóny 2009/10
