Podobně jako v zimě, tak i před začátkem podzimní části absolvovala Benfika první přípravný zápas na hřišti Střešovic. Zatímco jsme však v zimě celkem zaslouženě zvítězili 1:0, nyní jsme prohráli 0:2 a nutno říci, že to byl pro nás výsledek ještě velice milosrdný. Poznamenejme však, že naše sestava byla oproti ideálu značně pozměněná a dostali se do ní hráči, kteří na podzim budou spíše plnit láhve a čistit kopačky (Vrzal, Valášek, Dedek, Klouda). Pravdou však zůstává, že svým výkonem zklamali i ostřílení matadoři tedy hlavně Šulc, Linhart, či Horna. Před zápasem navíc podcenil flashback svatebního veselí Ondra Dvořák z áčka a ze zápasu se omluvil. Na sraz rovněž nedorazil ani další nominovaný hráč A-týmu Kuba Hurka, který omluvnou SMS omylem poslal své babičce.

Tak to bylo o fous! Muži B se zachránili v I.B třídě až v posledním kole. Ve svém netradičně pojatém hodnocení se k sezóně vrací asistent Daniel Morávek.

Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Do prvních třech zápasů na podzim byl cílem postup, od zápasu na Bohnicích se tyto cíle změnily na klidný střed a od konce podzimu byla cílem záchrana. Od půlky jara se cíle změnily na to si aspoň dobře zahrát a seznámit dorostence s dospěláckým fotbalem (především s pozápasovými rituály). Nakonec se splnil pouze cíl číslo tři, ale vzhledem k průběhu sezóny se to dá označit za úspěch.

Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
S konečným umístěním je nakonec spokojenost, vzhledem k těm klackům, co jsme měli pod nohama. S hrou převládala poměrně také spokojenost, pár zápasů jsme sice nezvládli ani herně (asi 10 na podzim, pak na jaře proti Malešicím, Junioru, Dubči, Čafce a Bílé Hoře), ale většinou se na fotbal šlo dívat. Tým se navíc celkem dobře popasoval s přechodem na zónové bránění, takže s předváděnou hrou ani tak problém nebyl.

Rok 2010 se zapíše do historie jak rok plný šťastných zázraků. Nejdříve si Jirka Nechvíla obnovil zranění a nemohl odehrát velkou část zápasů, následně vyhráli čeští hokejisté titul mistrů světa, poté ve volbách vyhrála pravice a nakonec se poštěstilo i Benfice Tempa zachránit B třídu i pro následující rok, když už i vedení mužstva počítalo s jasným sestupem. K hráči století, hokeji a volbám se toho již napsalo hodně a proto se zaměřme na záchranu Béčka.

Kandidáti na sestup byli před posledním kolem celkem čtyři, kromě Benfiky také týmy Dubče B, Junioru B a Klánovic. Ještě dva týdny zpátky do vypadalo, že Dubeč se bude kvůli kontumovanému zápasu na Újezdě bude nacházet v nejhorší pozici. Jenže pana Kloudu převezl nezkušený delegát, který způsobil to, že utkání se opakovalo a skončilo výhrou Dubče. Vzhledem k bodům a vzájemným zápasům se tak dostalo do nejhorší pozice Tempo, které muselo čekat na zaváhání soupeřů.

Mířil jsem temnou nocí a měsíční světlo mi lemovala cestu. Kunratický rybník jsem nechal daleko za sebou, avšak domov stále v nedohlednu. V tu chvíli, kdy razíte sám tmou, na vás dopadá vlna duchovna a začal jsem si klást zasádní otázky o bytí a nebytí. Je kulatější měsíc, nebo slunce, napadlo mě ihned. Vymyslel ceny s devítkou na konci skutečně Baťa? Má něco společného srpen s tím, že SSSR mělo na vlajce srp a kladivo? S těmi otázkami jsem dorazil v sobotu nad ránem domů a usnul spánkem spravedlivých.

Ranní budíček ve 14 hodin připomněl fotbalové povinnosti. Žel člověk míní, život mění. Stav tělesné schránky nebyl optimální a již první pohled do zrdcadla prozradil, že není zlato vše, co třpytí. Na logickou omluvu z nominace na základ zareagoval realizační tým pochopitelně nevraživě, jelikož lidí nebylo nazbyt a mé chování skutečně šlo označit za nezodpovědné. K utkání navíc nedorazili dva hráči bez omluvy, a tak jsme k důležitému utkání v boji o záchranu směřovali s pouhými dvěma náhradníky (v tom moje méně použitelná maličkost a nevíce použitelný Martin Fetr) a v sestavě s legendou tempáckého sportu Vencou Nechvílou. Obavy o výsledek však vzaly dokonale zasvé již během prvního poločasu, který skončil neuvěřitelných 8:1 v náš prospěch.

"Statistika nuda je, má však cenné údaje," zpívá se v oblíbené písničce dřívejšího tahouna Tempa Jardy Havla. A že statistika má opravdu cenné údaje, dokazují poslední tři zápasy Benfiky. V roli statistických veličin pak vystupují bratři Nechvílové. Zatímco starší (skutečně jeden z nejlepších hráčů historie Tempa) Václav byl poslední tři zápasy na lavičce jako trenér, tak mladší Jiří (pouze samozvaný nejlepší hráč historie Tempa) se buď nezúčastnil vůbec (plnil láhve áčku), nebo jen jako divák (plnil láhvemi od piva svůj žaludek). Výsledek se pak dostavil v podobě tří vítězství v řadě při skóre 8:1, takovou sérii béčko naposledy zaznamenalo před třemi roky ve druhé třídě pod taktovkou legendárního Milana Dejla.

AKTUALIZOVÁNO O VIDEOREPORTÁŽ - Benfika nastoupila v neděli k dalšímu důležitému utkání na hřišti Újezda nad Lesy B. Vzhledem k porážce Dubče mělo Tempo šanci se na svého rivala v boji o udržení dotáhnout. Mužstvo tak posílili dva hráči mladšího dorostu - Davidové Horn a Kristek. Oba dva týmu hodně pomohli a především druhý jmenovaný se stal navzdory nízkému věku velkou jistotou hostující obrany. Z A-týmu doplnil kádr takový malý blonďatý klučina, co je kapitánem v áčku, pak kudrnatý hoch, který s blonďáčkem hraje ve středu zálohy a je celkem vysoký a pak také kluk, který po roce a půl zjistil, že Tempo hraje zónovou obranu.

V bráně pak nahradil prcka z dorostu starší učitel tělocviku, který si kromě dlouhých vlasů nechává v poslední době narůst i bradku. Obranu doplnil syn trenéra staršího dorostu a dva stálí členové Benfiky, hospodský a pták Ebu. Kraj zálohy tradičně brázdil syn vedoucího mužstva, který se poslední dobou už věnuje spíše diváckému řemeslu. V útoku pak mladíka Horna doplnil hubeňour, syn trenéra předpřípravky A.

V neděli za poměrně příznivého jarního počasí se Benfika sešla k důležitému utkání proti hostům ze Satalic. Vzhledem k vítězství Dubče byly tři body povinností a dle toho došlo i k posílení kádru z áčka a dorostu. Řada hráčů navíc měla v živé paměti podzimní zápas v Satalicích, kde se domácí ukázali jako tým, který finanční krize nezasáhla a který zřejmě v příštích sto letech cenu fair play nezíská (vyhrožování zlomenými nohami, brutální zákroky, oplácení po odpískání). Bylo tak co vracet.

Že podzimní zápas nebyl výjimkou, potvrzovali hosté již od začátku, když jejich ostré zákroky volaly minimálně po žluté kartě. Alibistický rozhodčí si však zřejmě na zápas vzal pouze píšťalku a ani zákeřné skluzy zezadu nijak netrestal. Hosté tak získali dojem beztrestnosti a jejich hráči se předháněli v oblíbené satalické hře "Zraň svého protihráče". Naštěstí hra neměla do konce zápasu žádného vítěze.

V neděli zamířila Benfika ke svému dalšímu utkání na dobře známý pažit Bílé Hory. Několik hráčů mělo v paměti ještě památný zápas, který se zde odehrál před dvěma lety. Tempo tehdy bojovalo s domácími o postup do 1.B třídy a utkání skončilo remízou 1:1, což Benfice nakonec k postupu stačilo. Zápas však ani nebyl tak výjimečný svým výsledkem jako průběhem, který se stal one-man show pod taktovkou uplaceného rozhodčího Marka. Bílé Hoře však ani finanční motivace nedopomohla k potřebnému vítězství.

Nyní však byla situace zcela jiná, domácím už prakticky o nic nejde, zatímco hosté bojují o udržení v soutěži. Přesto přístup některých hráčů Tempa nenapovídal důležitosti zápasu. Josef Klouda odcestoval za sexuální turistikou do Londýna, Martin Fetr zvolil raději rodinnou obědo-večeři a místo zápasu dal přednost kachničce se zelím a deseti knedlíky. Lukáš Horna se pak věnoval sebevzdělávání a mladík Vitásek se omluvil z důvodů návštěvy tety v Hustopečích. V neděli ráno se rovněž omluvil kvůli rýmičce a kašílku Kamil Brutovský. V neposlední řadě se kvůli komatu též zápasu nechtěl zúčastnit ani nejlepší sportovec na světě Jiří Nechvíla, nicméně se podařilo přesvědčit doktory, aby ho na fotbal pustili. Přestože nakonec nenastoupil, byl na lavičce k dispozici jako Jirka Krabička poslední záchrany.

Den po oslavách 65 let od konce druhé světové války, ve které mimo jiné zahynul děda Martina Fetra (Hermann Fetter, důstojník Wehrmachtu), se utkala Benfika ve veledůležitém utkání s týmem Hostivaře. Vzhledem k sedmibodové ztrátě na třetí tým od konce se muselo vyhrát, aby se stále udržela reálná šance na záchranu. Tomu také odpovídalo složení týmu, který tvořili především hráči áčka a dorostu. Z kmenového kádru béčka se tak na hřiště dostali pouze dva veteráni Dedek a Valášek a maratónec Klouda, který skončil dopoledne jen těsně 78957. za vítězným Kiptanuiem z Keni.

Z dorostu béčko posílili Šulc, Flaks, Balun, Kučera a Čemus. Z áčka zase dorazili Kočí, Hájek, Kadlec, Hlavík a Jakub Hurka. Účast většiny z nich byla v utkání znát a především Kuba Hurka nešel vzhledem ke svým mnoha neproměněným příležitostem přehlédnout.

Rok se s rokem sešel a podobně jako v loňském roce se Benfika i letos utkala na prvního máje s týmem z Chodova. Vzhledem k souběžně hrajícímu utkání tempáckého áčka v Královicích jsme nemohli počítat s žádnými posilami a áčko zase byl naopak ochuzeno o lepší diváckou kulisu, protože většina fandů fotbalu zamířila právě na chodovskou tvrz. Z kádru A-týmu tak na zápas dorazila pouze "oslaba" v podobě nejlepšího hráče v historii Tempa Jirky Nechvíly. Nutno mu vzdát čest, že do zápasu nastoupil navzdory nachlazení a zlomenému svalu. Navíc při nominaci ukázal neskutečnou pokoru, když zapochyboval nad svoji účastí kvůli tomu, že s týmem neabsolvoval během týdne ani jeden trénink. Díky tomu, že však trenéři znají Jirkův přístup k fotbalu, věřili, že se Jirka během týdne dozajista připravoval individuálně v posilovně či v nedalekém Krčském lese, odvážili se ho do zápasu postavit.

Proti vedoucímu týmu naší tabulky ČAFC jsme nastoupili na dolním hřišti. Začátek nám zase nevyšel. Ve 3. minutě jsme ztratili míč na půlce a rychlý protiútok po pravé straně končil centrem a brankou na 0:1. V 11. minutě hosté kopali trestný kop a kopli jej dobře. Střela do šibenice znamenala pro Čafku vedení 0:2. Tempo pak vyrovnalo hru, mělo i několik šancí, ale k brance žádná nevedla.

Druhá půle začala stejně jako první. Ve 49. minutě opět rychlý útok pravého záložníka hostí, centr a dobíhající útočník rybičkou zvýšil na 0:3. Tempo se dále snažilo a korekci výsledku, leč marně. Čafka byla lepší, na hřišti byl vidět rozdíl obou týmů při jejich postavení v soutěži.

V neděli jsme hráli v Dubči moc důležité utkání. Jednalo se o to, kdo se odpoutá od svého soupeře a důležité tři body. Jak Benfika tak béčko Dubče měli před tímto zápasem stejně bodů a poražený se rázem ocitl na předposledním, tedy sestupovém místě. Tempo do Dubče přijelo posíleno o vítězství nad Bohnicemi. Domácí měli výhodu, že jejich A tým hrál již v sobotu a mohli mohli tedy o pár hráčů posílit.

Začátek utkání se nám nepovedl. Dubeč zahájila tlakem. A ve 4. minutě přišel další útok domácích, který Benfika sice vytlačila až za velké vápno, ale pas přišla střela k pravé tyči Petra Flakse, který ji mohl jen sledovat - 1:0. Po deseti minutách se hra vyrovnala a v následujících minutách 1. půle to bylo Tempo, které mělo více ze hry. Ve 27. minutě Klípa přihrál rozběhnutému Balunovi, kteý předběhl obránce a na delší tyč vyrovnal na 1:1.

Nedělní zápas na Tempu poskytnul divákům prestižní souboj dvou druhých týmů. Hostů z Bohnic, druhého týmu a domácího Tempa, druhého týmu od konce. Většina zúčastněných tak předpokládala jednoznačný výsledek ve prospěch hostů. Dokonce ani domácí realizační tým a hráči ve svůj úspěch příliš neveřili, což ukázala i tipovačka před utkáním, kde takřka všichni její aktéři předpokládali vítězství Bohnic. Jediným "věřícím" ve výhru Tempa v prestižních předzápasových sázkách zůstala místní servírka Markéta, i když nutno podotknout, že za tímto překvapivým odhadem stále spíše naprostá neznalost tabulky a předchozích výsledků hostů.

Nicméně už před zápasem se začalo překvapivě blýskat na lepší časy. Do utkání totiž nemohl kvůli houserovi na zádech nastoupit první asistent Daniel Morávek, čímž dostali šanci mladší a šikovnější dorostenci. V sestavě se sice objevil nejlepší hráč, co kdy na Tempu působil, Jirka Nechvíla, ale ani tento smolný faktor neposlal domácí do kolen. Ba naopak. Od první minuty se Benfika prezentovala dobrou obrannou hrou, kdy favority z Bohnic do žádných šancí nepouštěla. Hosté tak měli pouze několik závarů z rohů a standardních situací a gólovku si za první poločas nevypracovali.

Proti Junioru nastupovala Benfika opět s cílem bodovat. Protože i Junior byl od béčka vzdálen jen na pět bodů. Začali jsme dobře, v 6. minutě šel sám na brankáře David, ale lob se nepovedl. Ve 23. minutě fauloval ve vápně Slavíček a Junior nařízenou penaltu proměnil - 1:0. Dál se obě mužstva snažila o další úpravu skóre. Tempo bylo možná o kousek nebezpečnější, ale další branka do půle nepadla.

Druhá část hry začala v podobném duchu jako skončila prvá půle. Až v 62. minutě při normálním rozehrání míče - obránce - obránce - brankář - obránce přišla chybička. Yusyp nepřihrál obránci. Míč se mu po kopačce svezl přímo na nohu útočníka a Junior vedl 2:0. Tempo zesílilo nápor a v 88. minutě Vrzal zahrál volný kop na vlasní polovině, ten prodloužil Nechvíla hlavou a Dedek snížil na 2:1. Ale drama pokračovalo.

Škoda úvodu. Už ve 2. minutě unikl Balun po levé straně, ale Klouda z úhlu a tísněn obráncem branku minul. Nedáš, dostaneš. V 5. minutě hosté odkopli míč, ten doběhl Ondra Šulc, ale přihrávka se odrazila od útočníka, což znamenalo rychlý brejk a vedení hostů 0:1. Ve 20. minutě Tempo ubránilo aut Rapidu. Vrzal poslal dlouhý míč nalevo na Baluna, který si zopakoval centr ze začátkku utkání a Morávek vyrovnal na 1:1. Už za dvě minuty se stav znovu měnil. Klouda nešťasně fauloval útočníka hostí a penalta znovu posunula do vedení hosty - 1:2. Ve 35. minutě si obrana Benfiky jen dávala přednost při odkopu míče a hostující hráč jej v pohodě dopravil do sítě a zvýšil na 1:3. Toto skóre však vydrželo jen minutu. Klouda centroval zprava, obránce míč minul a Dedek byl sám před brankářem - 2:3.