www.fotbalpraha.cz - Fotbalisté Tempa se odpoutali ze dna I. A třídy. Ve skupině A zvládli těžký souboj na hřišti Šeberova, kde vyhráli 3:1 a dostali soupeře o bod pod sebe. Tým, který ještě v minulé sezoně hrál přebor, si tak polepšil v boji o záchranu, který se ho překvapivě týká i o soutěž níž. "Pro nás byl zápas v Šeberově vyloženě klíčový. Kdybychom neuspěli, tak jsme mohli spadnout hodně hluboko," říká Libor Koller, trenér Tempa, který se tak raduje z první mistrovské výhry po svém zimním nástupu k týmu.

Užíváte si jí? Já jsem si po zápase užil neděli a také to, že nemusím přemýšlet o tom, že jsme poslední. Je výborné, že jsme to v Šeberově zvládli. Kdybychom prohráli a ztráceli z posledního místa pět bodů, bylo by to špatné. Takhle jsme v kontaktu s ostatními.

Byl to pro vás v Šeberově hodně důležitý souboj. Lišila se nějak příprava na utkání?
Ne, bylo to stejné jako na každé utkání. Kluci k tomu přistoupili zodpovědně, nezpozoroval jsem na nich nějakou přehnanou nervozitu. Nastoupili s odhodláním zlomit dosavadní neúspěchy. Jen jsem jim zdůrazňoval, že je ten zápas pro nás hodně důležitý. Věřil jsem ale, že je to v nich a dokáží to prodat.

www.fotbalpraha.cz - Zkušenosti ostříleného ligového fotbalisty by měly vyvést Tempo z krize, kterou prochází. Předposlednímu týmu I. A třídy skupiny A by měl pomoct Libor Koller, bývalý obránce Českých Budějovic, Liberce, Slavie, či Bohemians. Jenže ne na hřišti, ale v roli hlavního trenéra. Premiéra na lavičce Tempa mu však výsledkově příliš nevyšla - tým prohrál s Královým Dvorem 0:5. "Ten výsledek odpovídá, soupeř měl v sestavě asi sedm lidí z třetiligového áčka. Byl někde jinde," hodnotil 39letý Koller.

Přesto vás ten výsledek nemůže vůbec těšit. To určitě ne. I kluci z toho byli skleslí, měli jsme hrát s béčkem a ne s třetiligovým mančaftem. Na druhou stranu jsme měli za sebou jen tři tréninky na malé umělé trávě, která je na Tempu. Není se čemu divit, že to takhle dopadlo. Já do zápasu ani moc nezasahoval, hráče jsem skoro neznal, hrálo se v sestavě, která dohrávala podzim. Na soupeři bylo vidět, že už má natrénováno.

Před několika týdny dosáhl 100gólové mety v přeboru hráč Přední Kopaniny Bohuslav Strnadel. Ale i Tempo má ve svých řadách elitního střelce, který hranici 100 branek v nejvyšší pražské soutěži nemá daleko. Není ním nikdo jiný než Petr Dedek, hrající trenér A-mužstva. Na dosažení stovky mu chybí už jenom jediný přesný zásah. Některé statistiky sice uvádějí, že má Petr teprve 98 branek, ale dle jeho vlastních slov jich vsítil skutečně 99.

Petr Dedek na Tempo přestoupil na jaře 1997 ze Zlíchova a od té doby patří mezi stabilní střelecké opory lhoteckého klubu. Na počátku nového tisíciletí se několikrát stal nejlepším střelcem celého přeboru a i když mu v posledních letech střelecký prach lehce zvlhl, jeho střelecká forma na jaře, kdy v posledních 4 zápasech vsítil tři branky, opět roste. Doufejme, že nejen jeho branky dopomůžou Tempu k záchraně.

Představte se, prosím, našim čtenářům, většina lidí Vás zná dle fotek, které publikujeme na webu Tempa

Jsem ženatý a mám dva syny. Staršího Pavlíka tady asi mnozí znají, momentálně hraje za SPB - ročník 98. Mladšího Péťu zase znají všechny 3 - 8letá děvčata.

Jsem ve znamení střelce, mám rád zvířata (hlavně koně) a veškerý pohyb. Na všechny sporty velmi rád koukám v televizi, popřípadě je i provozuji. Dnes již pochopitelně na rekreační bázi.

Žiji na Kamýku od svých deseti let. Nejdřív s rodiči a pak jsme si zde s manželkou pořídili byt (takže to mám co by kamenem dohodil na Tempo). Pracuji v soukromé telefonní společnosti na pozici vedoucího střediska. Znamená to 12 hodin denně od pondělí do pátku. Původně jsem říkal, že víkendy věnuji rodině, ale teď se to mnohdy moc nedaří.

Převzato z www.fotbalpraha.cz - Ještě před dvěma týdny žili fotbalisté Tempa v naději, že se jich v případě výhry nad Hájemi nebude týkat boj o záchranu. Jenže důležitý souboj prohráli 2:4, neuspěli ani v sobotu na Přední Kopanině, kde padli 1:4. V pěti jarních kolech tým ještě nebodoval. Situace se tak v klubu ze Lhotky rychle přehodnotila. "Při výhře nad Hájemi by se dalo říkat, že se nás boj o záchranu až tak netýká, takhle je to zcela jasné," říká hrající trenér Petr Dedek.

Ale na Kopanině jste dlouho mohli pomýšlet na bodový zisk. Proč jste to nedotáhli?
To je pořád stejná písnička, stále dokolečka. Herně to nevypadá až tak špatně, ale ve zlomových momentech děláme dětské chyby. Jak v přechodu do útoku, tak vzadu. Tyhle chyby soupeř nedělá.

Všiml jsem si, že některé situace řeší vaši svěřenci moc fotbalově. Neměli by hrát v takové situaci jednodušeji, aby minimalizovali riziko?
Ten pokyn tam samozřejmě je, ale kluci to prostě mají v sobě. Jakmile mají místo, tak než aby toho využili pro kolmou přihrávku, rychle to dali, tak asi čekají na protihráče, aby mohli udělat kličku. Poslední dva zápasy jsme si řekli, že hru maximálně zjednodušíme, ale pořád je tam spousta zbytečného hraní si s míčem.

Na Tempu se objevil teprve před rokem a takřka okamžitě se stal oporou Benfiky. 28letý expres s kondicí létající antilopy, rychlík k pohledání, dravec s čuchem na góly, univerzál , kterého by chtěl mít v týmu každý trenér a především skromný pohodový člověk. To všechno je Pepa Paseka, v Harrachově přezdívaný Jožin.

Pepo, v podstatě ihned po svém přestupu na Tempo najednou B- tým vedl tabulku, momentálně je druhý, souvislost je asi zřejmá, vidíš ji tam také?
Fotbal je kolektivní sport. Máme kvalitní tým, široký kádr, posily z A-mužstva, vítěznou mentalitu, ambiciózní trenérskou dvojici a v některých zápasech jsme měli i potřebný kus štěstí. To jsou souvislosti, které vidím ve spojitosti s naším postavením v tabulce.

Jak jsi zatím spokojen se svým účinkováním v dresu Tempa? Nepočítaje poslední zápas, tak obecně je spokojenost maximální, týmu se daří, s vedením jsme se dohodli na prodloužení hostování a zatím mám i důvěru trenérů. Na Tempu se mi líbí i zázemí pro hráče, stadion apod. Individuální herní výkonnost bych raději nekomentoval. Někdy se dařilo, někdy ne – stále mám co zlepšovat.

Zanedlouho vstoupí do jarních bojů i zatím suverénní tým starších žáků. Tempo v této kategorii své soutěži jasně vévodí a ještě neztratilo ani bod. Velkou zásluhu na tomto úspěchu má nejlepší tempácký střelec podzimu Patrick Hnat. Za necelé tři sezóny na Tempu nastřílel v mistrovských utkáních 57 branek. Hráč, který přišel jako nepotřebný z Braníku, patří bezesporu mezi největší naděje Tempa.

Patricku, máš spočítáno, kolik jsi dal za svou fotbalovou kariéru branek? Za podzim jsi jich dal 31, to je více, než já za celou mou 20ti letou kariéru.
Musím říci, že jich za celou mou kariéru bylo hodně. Ale přesné číslo ti z hlavy asi neřeknu.

Kde jsi s fotbalem začínal a jak jsi se dostal na Tempo?
S fotbalem jsem začínal v pěti letech za ABC Braník pod trenérem Zdeňkem Votavou. Na Tempo jsem pak přestoupil na podzim roku 2005, jelikož mi v Braníku trenér řekl: „ …když se ti tu nelíbí, vezmi si registraci a jdi, kam chceš .“ A tak jsem zamířil na Tempo.

Muži A již absolvují naplno přípravu, v sobotu odjíždějí na soustředění, kde se rozhodne o definitivní podobě kádru. V tempáckém dresu se dozajista objeví několik nových tváří. Fanoušci se tak mají na co těšit. Vzhledem k postavení tabulce klade trenér Petr Dedek před své svěřence jeden hlavní cíl. A to záchranu.

Petře, jak zatím hodnotíš průběh zimní přípravy a jak bude dále probíhat?
Příprava sotva začala, ale velkým pozitivem je vysoká účast na trénincích i přípravných zápasech. To většinou na počátku zimy bývalo slabší. Naše malá umělka je ideální na kondiční přípravu s míčem, takže toho využijeme, aby toho surového běhání bez míče bylo spíše méně. Věřím, že hráči jsou natolik inteligentní, že to nebudou šidit, pak by je totiž čekalo kroužení po Lhotce. 9.února jedeme na týdenní soustředění a poté budeme mít jednou týdně i velkou umělku, poněvadž budou tři týdny do mistrovského zápasu. Věřím, že nabereme kondici na celý rok, v létě přece jen toho času tolik není.

Nepatří k vůdčím typům ani příliš nehecuje své spoluhráče. Dalo by se říct, že si ho na hřišti dlouhou dobu ani nevšimnete. Až na jeden moment: když dává gól. Ondřej Havlas, dvacetiletý útočník Tempa.

Je to pro něj takřka typická situace. Toulá se po hřišti a pak, jakoby jen tak mimochodem, udeří. Říká se o něm, že je náladový, pohodlný a rebel. Ať je to jakkoliv, góly Havlas nepochybně umí dávat. To dokazuje i v letošním přeboru. Se sedmi přesnými zásahy je společně s Václavem Nechvílou na prvním místě klubové tabulky střelců.

Kdybyste hledali nejupovídanějšího fotbalistu na Tempu, byl by Radek Soumar jedním z horkých kandidátů na trofej. Šestadvacetiletý obránce patří k nejzkušenějším hráčům v kádru týmu ze Lhotky. Odchovanec Tempa se před necelými dvěma lety vrátil z Meteoru a ihned si našel místo v základní sestavě. Pokud je zdravý nebo není zrovna na dovolené, má takřka předplacené místo na levém kraji obrany. A to i přesto, že patří k největším "prudičům" demokratického systému na Tempu, který se nazývá: Trénujeme si to sami. "Spolu s Radimem si občas z Petra Dedka děláme srandu, že jsme jak ve skautu. Ale je to nadsázka. Myslím, že je to v mezích a Petr to chápe. Aspoň doufám."

Zeptejte se někoho na Tempu na jméno Lukáš Krajčí. Pravděpodobná odpověď? "Byl to výborný fotbalista, ale přestal fotbalu dávat všechno." Všímáte si jisté podobnosti s jiným fotbalistou? Pokud ne, tady je nápověda: spoluhráči začali záložníkovi říkat "Tempácký Šimák". "Začal jsem kouřit a pít, spadl jsem do toho,“ přiznává 24letý Krajčí, který se na Tempo vrátil v létě z Chuchle, kde strávil minulou sezonu.

To srovnání vás musí nutně napadnout. Wayna Rooneyho totiž nepřipomíná pouze vzhledem. Oba se živí fotbalem a pravidelně plní novinové stránky. Oba dávají parádní góly. Hvězdu Manchesteru neznám. Ale mám neodbytný pocit, že to určitě bude podobně sebevědomý chlapík jako Radim Trusina. Ale ruku na srdce. Na dva zásahy, jimiž Radim otočil poslední zápas s Libuší, by byl pyšný každý hráč od Premier League po III. třídu. Těžko přesně poznáte, kdy se chválí doopravdy a kdy jen provokuje spoluhráče. Pro vtípky nechodí daleko. Pro lepší orientaci jsou některá místa i v tomto rozhovoru raději doplněna smajlíky. Jisté však je, že za rok a půl působení na Tempu se stal pevnou součástí týmu. A nejen na hřišti.

Když zavoláte Václavovi Nechvílovi na mobil, můžete si být skoro jistí, že ho zastihnete při některé z těchto činností: praní, skládání dresů, vaření, uklízení, točení piva. Třiadvacetiletý záložník Tempa je totiž správcem celého fotbalového areálu a zároveň spoluprovozovatelem populární tempácké kantýny U Krychle. "Někdy je toho na mě moc, už jsem s tím chtěl několikrát seknout," říká hráč, jenž si vždy před zápasem oblékne dres s číslem 9.

Vzpomínáte na dobu, kdy většina lidí nosila legendární čepice s malinkou bambulkou uprostřed, takzvané rádiovky? Tak přesně takovou nosí Jakub Novosad. A dokážete si představit, že ráno vstanete a bez zásahu hřebenu vyjdete na ulici? Že ne? Tak přesně tenhle účes nosí Jakub Novosad.

Devatenáctiletý záložník Tempa: fotbalista, student, milovník balkánské kultury a divadla, ve kterém si už zahrál Caesara. Možná už chápete, proč se mu v kabině říká, že je avantgardní. Možná i pochopíte, proč je tento rozhovor, pro stránky fotbalového klubu, poněkud avantgardní...

Muž, který se výrazně zasloužil o výstavbu nového areálu. Možná tuhle větu by použila většina příznivců a členů fotbalového klubu Tempo Praha, kdyby se jich někdo zeptal, kdo je to Tomáš Zmatlík. Zanedlouho čtyřicetiletý trenér, funkcionář a bývalý hráč, se podílel na realizaci snu celé generace fotbalistů na Tempu: výstavbě nového travnatého hřiště a hřiště s umělým povrchem, které nahradily starou prašnou škváru.

Za svou kariéru prošel Tempem, Bohemians (kde trénoval i s ligovým týmem trenéra Pospíchala), Uhelnými sklady, Českými Budějovicemi, Modřany, Admirou/Slavoj a Braníkem. Ale pouze jeden klub mu zůstal v srdci: Tempo. "Udělal jsem si takové malé kolečko a tady už to dokončím. Tempo je vedle práce a rodiny jedna z mých třech lásek," říká populární "Zmatla".