Druhý zápas na jaře přivedl na Tempo tým PSK Unionu ze Strašnic. Náš soupeř se nacházel až na samém konci tabulky, ale jak již víme z prvního kola, není to směrodatné, jelikož celek Střížkova byl také poslední a z Tempa si odvezl všechny tři body.

Na utkání jsme byli dobře připraveni a kluci chtěli ukázat, že na dobrý výkon z Újezdu naváží doma. Utkání začalo velmi slibně. Hned v první minutě utkání se uvolnil, po přenesení hry z pravé strany, Obuškevič, ale jeho střelu ještě stihl zblokovat obránce hostí. Kluci se do svého soupeře zakousli a od začátku se tlačili před jeho branku.

V neděli 18.4. nás čekal celodenní turnaj na branickém hřišti. Hned první zápas proti Admiře nás velmi vyděsil, neboť kluci nehráli vůbec nic. Místo běhání za míčem bylo v lepším případě popocházení, ale převážně zde byl výjev stojících kluků, kteří vypadali jako by stáli frontu na mlíko. Jedinou záchranou týmu byl Vojta Panc, který ubránil, co mohl. Je zázrakem, že hráči Admiry dali jen jeden, zcela nechytatelný, gól z trestného kopu.

Druhý zápas proti Slavii přinesl naštěstí velký obrat a kluci se vrátili do své páteční formy. Hvězdou druhého utkání byl Ondra Filip, jenž po nahrávce Sebastiana Linga vstřelil náš první gól, ale i přes celé hřiště bleskově dohnal slávistického útočníka a zabránil mu v pěkné střele. Druhý míč do soupeřovy sítě dával po své sólovce Daniel Michl a třetí gól po nahrávce Matyáše Havlíčka vsítil Sebastian Ling.

FK Řeporyje Praha 5 - FC Tempo Praha 2:3 (1:0)
Branky Tempa: Kalina, Pyndzyn, R.Novák.
Tempo: Barda (36. Valenta) - V.Kalina (46. Šváb), Gronych, Malý (46. Hrstka), Pyndzyn, Schwarzbach, R.Novák, Baroch, Geissler, Štěpánek.

www.fotbalpraha.cz - Do jara I.A třídy skupiny A vstupovali fotbalisté Tempa z druhé příčky, když se dívali na záda soupeři z Královic. Tři jarní kola však zvládl tým ze Lhotky proměnit v devět bodů, a jelikož soupeř klopýtal, postavení v tabulce si oba celky prohodily. Žádná euforie však na Lhotce nevládne. "Počítal jsem s tím, že ty tři zápasy vyhrajeme," říká přesvědčivě kouč mužstva Libor Koller.

Skoro to vyznívá tak, že Tempo tedy na startu jara jen splnilo povinnost. Přece musíte být spokojený, je to tak?
Tak samozřejmě, že co se týče bodového zisku, tak spokojený jsem. Co se týče hry, tak tam bych trošičku nějaké nedostatky viděl. To vidí trenér přece vždycky (usměje se). Ale vždycky jdeme do zápasu s tím, že chceme vyhrát a jsem rád, že zatím bodujeme naplno.

Na čem tedy musí váš tým ještě zapracovat?
V čem se musíme zlepšit? Ve všech herních situacích (usměje se). Ale je jasné, že na začátku jara bývají horší terény, taky po zimě chvíli trvá, než se hráči dostanou do tempa. I proto mě těší, že jsme třikrát na jaře vyhráli.

Nedělní zápas na Tempu poskytnul divákům prestižní souboj dvou druhých týmů. Hostů z Bohnic, druhého týmu a domácího Tempa, druhého týmu od konce. Většina zúčastněných tak předpokládala jednoznačný výsledek ve prospěch hostů. Dokonce ani domácí realizační tým a hráči ve svůj úspěch příliš neveřili, což ukázala i tipovačka před utkáním, kde takřka všichni její aktéři předpokládali vítězství Bohnic. Jediným "věřícím" ve výhru Tempa v prestižních předzápasových sázkách zůstala místní servírka Markéta, i když nutno podotknout, že za tímto překvapivým odhadem stále spíše naprostá neznalost tabulky a předchozích výsledků hostů.

Nicméně už před zápasem se začalo překvapivě blýskat na lepší časy. Do utkání totiž nemohl kvůli houserovi na zádech nastoupit první asistent Daniel Morávek, čímž dostali šanci mladší a šikovnější dorostenci. V sestavě se sice objevil nejlepší hráč, co kdy na Tempu působil, Jirka Nechvíla, ale ani tento smolný faktor neposlal domácí do kolen. Ba naopak. Od první minuty se Benfika prezentovala dobrou obrannou hrou, kdy favority z Bohnic do žádných šancí nepouštěla. Hosté tak měli pouze několik závarů z rohů a standardních situací a gólovku si za první poločas nevypracovali.

Na Vítkově nás přivítalo chladné nedělní dopoledne. První nepříjemná okolnost, která nás v této části Prahy přivítala, byla nemožnost sehnat parkovací místo. A tak většina rodičů vypustila své ratolesti, aby mohli nastoupit na roztrénování, a sami šli hledat možnost zaparkovat.

První poločas začal herní převahou na straně soupeře. Soupeř tlačil na naše kluky, ale ti se nenechali. Hra byla dynamická, plná pěkných přihrávek a kombinací na obou stranách. V osmé minutě se dostal soupeř s míčem před naší bránu. Náš brankář pohotově reagoval, míč mu však vyklouzl z ruky. Soupeř neváhal a umístil míč do naší branky. O minutu později se podařilo soupeři ještě zvýšit svůj náskok. Naši kluci to však nevzdali. A již v desáté minutě snížil Kuba Havlíček po přihrávce od Tomáše Luska soupeřův náskok. A pak opět Kuba Havlíček ještě tři minuty před koncem prvního poločasu vyrovnal po přihrávce od Martina Matyse. A tak jsme do šaten odcházeli s dobrým pocitem.

Znovu jsme nastoupili s posilami ročníků 97 a 95, ale ani to nám nepomohlo vrátit soupeři porážku z podzimu. Hosté opět nastoupili s hráči ročníku 95 a bylo jasné, že se nám to nepovede. I když vlastní kluky motivujeme a hecujeme jak se dá, tak na hřišti je vidět nesehranost. Na našich trénincích je vždy maximálně 7-8 hráčů a podle toho se tréninkové jednotky přizpůsobují. Z toho minima, co pravidelně trénuje, jsou dva brankáři. Bohužel, ostatní kluci jsou stále nemocní, ale díkybohu se uzdravil alespoň Luděk Krčka.

Potřebujeme více hráčů, aby ti stávající věděli, že je na hřišti má kdo zastoupit, aby vznikla nějaká zdravá konkurence. Tím by se zlepšila i hra a klukům by se vrátilo ztracené sebevědomí. A doufám, že to vyjde už příští zápas v Řeporyjích.

V sobotu dvě hodiny po poledni jsme na umělé trávě v Horních Měcholupech nastoupili ke svému třetímu představení v jarní části soutěže přeboru Prahy. Po podzimním vítězství na Tempu jsme přijeli s očekáváním zisku tří bodů. Průběh utkání však vypovídal o něčem jiném. Hřiště malých rozměrů, balony stále mimo hrací plochu v lese a z toho plynoucí rozkouskovaná hra, které jsme se až příliš lehce přizpůsobili. To byl obraz obou poločasů.

Hra v úvodní části prvního poločasu byla z obou stran vyrovnaná, ale s přibývajícími minutami jsme se stále více dostávali do hry. První gólová, bohužel neproměněná šance z 21. min., kdy Marek Holko na hranici velkého vápna u rohového praporku krásně obešel gólmana a následný centr nedokázal Tomáš Kocábek usměrnit do sítě.

První domácí utkání jara za aprílového počasí nenabídlo zajímavý fotbal. I když Tempo bylo fotbalovějším mužstvem, hrálo se většinou ve středu hřiště. První vážnější šanci Tempo zužitkovalo v gól, kdy si po centru Kočího na zadní tyč naběhl Budák a ve skluzu poslal míč do branky. Hosté měli ke snížení v první půli dvě šance. První spálil hostující Brynda, když se po špatné rozehrávce Dvořáka zmocnil míče, při kličce vybíhajícímu Kuchařovi se dostal z ideální pozice a přestřelil bránu. Druhou zahodil Pokorný, který z malého vápna hlavičkoval nad branku.

Druhá půle přinesla ještě jednu branku do sítě hostů. Unikajícího Josefa Hurku fauloval bránící hráč v pokutovém území a z nařízené penalty se Žalud nemýlil a poslal střelou po zemi k tyči míč do protipohybu brankáře. Tempo si dvoubrankové vedení s přehledem uhlídalo a jelikož Královice ztratily všechny body v Kyjích, tak se na čele tabulky drží s tříbodovým náskokem.

Utkání bylo v režii Braníka, který byl očekávaně posílen hráči z áčka, hrajícími přebor Prahy, což bylo velmi znát! Pouze ve 2. půli asi patnáct minut naše mužstvo převzalo hru a mělo větší tlak, ale po třetím gólu v naší síti už bylo rozhodnuto. Přesto kluci zaslouží za bojovnost pochvalu. Do branky nenastoupil brankář Opletal, který má dlouhodobé potíže s kolenem a nechodí vůbec trénovat. Z tohoto důvodu se v brance vystřídali hráči z pole (Moudrý Jan a Kofroň), ale to nemělo vliv na porážku.

V sobotu ráno jsme se sešli k dalšímu mistrovskému zápasu, tentokrát na hřišti v Podolí. Po našem rozpačitém podzimním výkonu jsme si z odvety odvezli všechny body. Od začátku jsme měli herní převahu, ale soupeř se houževnatě bránil a nejednou ho podržel brankář. V 5. minutě poslal Honza Žežulka dlouhým výkopem do útoku Lukyho Hroníka, ten se prokličkoval až do blízkosti pokutového území soupeře, vylákal brankáře a přesnou přihrávkou poslal míč na nabíhajícího Dana Šejvla a ten už pohotově uklidil do prázdné brány. Dlouhých dvanáct minut jsme se snažili zvýšit své vedení, ale naše šance končily v náruči brankáře. V 17.minutě si naše obrana nepohlídala osamoceného hráče, který překonal vyběhnuvšího Honzu lehkým lobem - 1:1. O dvě minuty později nás poslal do vedení tvrdou střelou Tonda Wijas – 2:1. Soupeř ještě prověřil Honzu Žežulku v brance z přímého kopu, ale Honza bezvadně vytáhl. Do poločasu se již stav nezměnil.

Důležitý zápas o postavení v tabulce jsme na hřišti Motorletu na Velké Ohradě nezačali dobře a soupeř brzy vedl 1:0. Nedlouho potom soupeř udeřil znovu a dvougólové vedení hrozilo. Naštěstí se nám podařilo před přestávkou snížit. Po pěkné ráně Matyho z dálky zakončil hlavou Hozy.

O poločase jsme si v kabině vyříkali chyby a šli do druhého poločasu s předsevzetím, že zápas otočíme. Vše se začalo vyvíjet dobře a po pěti minutách srovnává Jíra na 2:2. Rozdílový gól padá bohužel do naší brány a ještě k tomu vlastní. Kluci jsou rozhozeni a po rozehrání na půlce přicházíme o míč a soupeř skóruje – 4:2. To samé se opakuje při dalším rozehrání na půlce a je po zápase – 5:2. V závěru koriguje Áďa zblízka hlavou na konečných 5:3 a naše situace v tabulce se komplikuje.

Odveta s Mělníkem – nepřálo nám štěstíčko a soupeř nám oplatil porážku z domácího zápasu. Hned v úvodu se naši hráči dostali pod tlak a Matyáš vyrazil povedenou střelu soupeře. Další nebezpečí hrozilo z rohového kopu, jako předzvěst soupeřovy silné stránky. V polovině první půle se naši borci oklepali a Sebík ve vyložené šanci trefil pouze soupeřova brankáře. Od tohoto momentu měli hráči Mělníka více ze hry a vybojovali tři rohové kopy, z nichž dva skončily v naší síti. Při druhém gólu se hodně červenal Péťa Hodouš, který jen koukal, jak vedle stojící soupeř neatakován dává hlavou gól. Poločas pro nás nelichotivě 0:2.

V sobotu 10.4. jsme se sešli na turnaji Meteoru, na prvním z turnajů Jarní ligy. Přivítalo nás studené a větrné počasí a v prvním zápase kluci z Dukly. Jak je již naším zvykem, kluci v úvodním utkání byli myšlenkami ještě v postelích, a tak se zápas odehrával ve středu hřiště bez větší aktivity směrem dopředu. Toto "dospávání" bylo potrestáno prvním gólem Dukly. Druhý gól do naší sítě padl po nepovedené "malé domů" a i když to kluky malinko nastartovalo, stav utkání se již nezměnil.

Ve druhém zápase proti ČAFCe to už bylo lepší. Kluci se snažili, šance střídala šanci, což bylo korunováno gólem Matyáše Havlíčka po asistenci Tomáše Ulihracha. Krásným momentem utkání byla akce před druhým gólem, kdy Míša Michlík mazácky zamotal oba obránce u rohového praporku, nacentroval před bránu, a tam Tomáš Klíma skóroval téměř do prázdné.

K prvnímu mistrovskému utkání na domácím hřišti a po předlouhé době konečně na trávě jsme nastoupili proti poslednímu týmu tabulky a to Infernu. Přestože jsme začali velmi aktivně a hned od začátku utkání jsme pernamentně ostřelovali soupeřovu branku, podařilo se nám přesně zacílit až ve 31. minutě a do konce poločasu dát jestě dvě další branky. Poločas tedy 3:0, ale vzhledem k vývoji utkání chabé vyjádření naší převahy. Možná, že to bylo i přemírou snahy některých jednotlivců či nervozitou a v neposlední řadě nedůrazem před soupeřovo brankářem. Své určitě sehrál nerovný terén, kdy míč sem tam odskočil.