V prvním utkání finálové skupiny radotínského turnaje si Tempo poradilo s Mníškem pod Brdy, týmu středočeské I.B třídy. Hlavní zásluhu na výhře měl s chutí a střeleckým apetitem hrající Žalud. Skóre ale otevřel hned v úvodu Komorník, Žalud se pak prosadil ve 25. minutě přehozením ležícího brankáře a v poslední minutě chytrou střelou z šestnáctky.

Hosté korigovali po ukvapené rozehrávce gólmana Flakse na 3:1, Žalud ale svým třetím gólem znuvu vrátil Tempu tříbrankový náskok a Mníšek pak snížil na konečných 2:4 v samotném závěru.

Tempo se v tabulce finálové skupiny posunulo na 4. místo a reálně stále může pomýšlet na celkové vítězství v turnaji.

Dosažený výsledek je na to, že jsme před zápasem mysleli na body, pro Tempo velkým zklamáním. V prvním poločase jsme nezachytili začátek a po 15 minutách to bylo 3:0. Po zbytečných chybách v obraně. Špatné obsazování hráčů a nedůrazné odkopy z obrany. Do šancí jsme se prakticky nedostávali a ani jednou neohrozili soupeřovu branku.

Ve druhé půli se po změnách v sestavě hra vyrovnala a 15 minut jsme byli vyrovnaným soupeřem. Dokonce jsme šli sami na branku. Bohužel Šmíd akci nedokončil. Potom přišly krátce po sobě dva rohy a dvě branky, které nás úplně položily. Pak se zápas dohrával v křeči. Snaha byla marná, soupeř byl jasně lepší a po zásluze vyhrál souboj o předposlední místo.

Ve třetím a posledním večerním měření sil v Běchovicích jsme opět obstáli. Vlivem marodky nebylo možno tolik střídat, a tak si kluci zaběhali a zabojovali až dost. Technické nedostatky nahradili bojovností. Všechna utkání byla vyrovnaná.

Výsledky: Tempo - Meteor 2:1, Tempo - Újezd 3:1, Tempo - Praga 1:2.
Pořadí: 1. Praga, 2. Tempo, 3. Újezd, 4. Meteor.
Branky: Matyáš Havlíček 4, Jakub Čihák 2.

V neděli 15.2. po obědě jsme se sešli v Modřanech k dalšímu halovému turnaji. V kvalitně obsazeném klání jsme obsadili opět čtvrté místo.

Tempo – Loko Vltavín 4:0
Začátek zápasu jsme uchopili pevně do svých rukou a už nepustili. Do první velké šance se dostal už ve 3.min. Martin Pytlíček, ale branka z toho ještě nepadla. V 7.minutě jsme se už konečně mohli zaradovat po hezké střele Zdendy Sity. O dvě minuty později rozjel naší další akci Kuba Škobis přes Maťa Ondríka na Zdendu Situ, ten našel nabíhajícího Filipa Čiháka a my vedli 2:0. Za další dvě minuty si posledně zmiňovaná dvojice vyměnila pozice a v roli střelce se opět objevil Zdenda Sita, přihrával Filip Čihák. 23 vteřin před závěrečnou sirénou poslal Matěj Heřmánek do samostatného úniku Dominika a ten upravil na konečných 4:0.

K dalšímu zápasu zimní ligy na Hájích jsme nastoupili v neděli 15.2., posíleni úspěchem našeho mužstva v sobotním turnaji pořádaném na Tempu. Měli jsme změřit síly s těžkým soupeřem Meteor Praha, který také pomýšlí na přední umístění v zimní lize, takže se očekával velmi vyrovnaný zápas.

Do prvního poločasu se postavil do brány Martin Mišovič, do druhého poločasu byl připraven Dominik Holub. Zápas začal za velmi chladného počasí, které se postupem času ještě zhoršovalo. Od počátečního hvizdu byla hra vyrovnaná, obě mužstva se snažila kombinovat ve středu hřiště, obrany byly velmi pozorné a rychle přistupovaly k volným hráčům. Proto se šance na skórování rodily velmi komplikovaně, první výrazná šance přišla na naší straně ve 13. minutě, kdy po zdařilém úniku Dominika Ctibora nastřelil Dominik břevno soupeřovi brány a k dorážce se nedostal nabíhající Vojta Soukup.

Na zimním turnaji Admiry jsme v rámci memoriálu Jana Roubíčka nastoupili v posledním zápase proti mužstvu Slávia Velký Borek. Měl to být podle tabulky papírově slabší soupeř, ale ouha, nebyl. Soupeř se do nás zakousnul hned od začátku, okamžitě napadal naše hráče a byl agresivnější i v osobních soubojích. Naši borci naopak nastoupili k utkání velice laxně, snad i pod dojmem, že turnaj již kolo před koncem vyhráli, ale to nikoho neomlouvá. Soupeř nastoupil s obrem v brance a stoper před nim vypadal jako kluků starší brácha, i když naši kluci jsou taky urostlí.

Boj se odehrával ve středu hřiště, hned ve druhé minutě jsme nevyužili jasnou golovou šanci. Snaha byla, ale stále jsme to hráli středem a přes nepřekonatelného soupeřova stopera. Naše finální přihrávka a ztráta míčů byla na můj vkus velká. Ve 26.minutě kope soupeř rohový kop, po kterém se ujímá vedení 1:0.

Po předchozím 4. místě jsme si tentokrát věřili (a moc přáli) medaili, ale bohužel i tentokrát nám unikla doslova o vlásek. Zápasy byly vyrovnané, kluci bránili, útočili i chodili do soubojů. Škoda posledního zápasu, který jsme vyhrávali 2:0 a pokud bychom skóre udrželi, bronz by byl náš. K naší smůle rozhodly dva rychle za sebou vstřelené góly soupeře a konečná remíza 2:2 nás poslala na nepopulární bramborovou příčku. Každopádně musím všechny kluky pochválit, protože bojovali od prvního zápasu a byla na nich vidět veliká chuť hrát. A na závěr: když to nevzdáme, potrénujem střelbu na bránu a vydrží nám nadšení, tak si tu medaili určitě brzy přivezeme.

Náš soupeř na nedělní poledne sliboval silný tým, který se v turnaji drží o příčku výš než my. Naším úkolem bylo brzo skórovat, bohužel nepřesnými kombinacemi jsme jen vraceli soupeři balon a dávali mu šanci ohrozit naši branku. Ve 13. min. se nám nevyplatil špatný odkop našeho stopera a gólman, který jinak moc práce neměl, zaspal při výběhu a hráč Říčan pohodově zakončil.

Zápas pokračoval naším tlakem a nemohoucností vystřelit či jinak ohrozit bránu soupeře. Až se pak na nás usmálo štěstí a Pyndzyn po nepovedeném centru v 60. minutě místo na hlavu některého z našich hráčů trefil vzdálenější kout branky. Musím říci, že se kluci potřebují dostat do herní pohody a rozhodně jsme si remízu zasloužili.

V posledním utkání základní skupiny turnaje v Radotíně remizovalo Tempo s Dobřichovicemi a zajistilo si postup do skupiny o 1. až 6. místo. V sestavě soupeře se objevili extempáčtí hráči Krajči a bratři Sochové, obranu dirigoval exligista Mojžíš. Tempo naopak postrádalo Žaluda, Vrbu, Dedka, Valáška a Šulce.

Od začátku byl k vidění vyrovnaný a vyhecovaný zápas, Dobřichovice trefily tyč, ale těsně před půlí byl Socha krátký na podařenou Komorníkovu ránu z hranice šestnáctky. Jenže hned o minutu později nedokázal Budák pokrýt Krajčiho a bylo srovnáno na 1:1.

V sobotu jsme nastoupili k odloženému zápasu s Brandýsem s deseti hráči. Soupeř dorazil o sedmi hráčích. No nic, řekli jsme si, tak jim jednoho půjčíme a odehrajem to. Možná bychom udělali dobře, kdybychom souhlasili s trenérem Brandýsa a zápas nehráli. Určitě bychom byli o pár let mladší. Tento zápas ani nechci komentovat, jen chci na něj rychle zapomenout. Určitě by stálo za to klukům tyto zápasy nahrávat na kameru a pak za trest je na to nechat dívat, možná by nám dali zapravdu. V 10. min. Pavlát 1:0, 13. min. Maliňák 2:0, 17. min. Pavlát 3:0, 41. min. Šafránek 4:0, 42. min soupeř snižuje, 44. min. Maliňák 5:1, 46. min. Pavlát 6:1. Tímto nemám co dodat, rodiče, kteří tam byli, mi určitě dají za pravdu, že nebylo na co se koukat, natož ještě o tom psát.

Kluci snad poprvé předvedli rodičům, že netrénují nadarmo. Dvě akce v posledním zápase dokonale zinscenované střelcem Matyášem Havlíčkem, po kterých vstřelil gól Péťa Hodouš a Sebík Ling, byly vskutku ukázkové. I na Pragu, která nastoupila se starším klukem (odsouhlaseno všemi účastníky z důvodu nemocí), jsme při troše štěstí měli. Sympatický byl i přístup trenérů všech mužstev, že celý turnaj byl pojat jako trénink, nikoliv jako prestižní záležitost. Kluky nebylo třeba stresovat s výsledky, jak se tomu často děje. Vzhledem k jejich věku je tento přístup ideální a do budoucna motivující.

Po euforii z vítězství 1. třídy skupiny A, jíž se kluci MPA těšili, nastal čas odpočinku a prázdninových radovánek. Ano, zasloužených radovánek, neboť uplynulá jarní sezóna nebyla v ostré konkurenci vůbec jednoduchá. Stejně tak jako vloni se týmu osvědčilo jarní a letní soustředění. Opět se kluci sešli v plném počtu v Blatné v Jižních Čechách. Soustředění je vždy příznakem nadcházející podzimní části ligy, tentokrát starších přípravek. Zde se kluci intenzivně připravovali na plnění náročných fotbalových úkolů. Domluvili si s místními fotbalisty dva přáteláčky a oba dovedli do vítězného konce 5:1 a 2:0. V Blatné už nás asi nechtějí vidět..

Na konec prázdnin jsme si na přátelské utkání pozvali hráče Loko Vltavín, abychom jim podlehli 0:4. To nebylo pro sebevědomí našich kluků nic povzbudivého. Další sprchou byl přípravný zápas s Bohemians 1905. Výsledek nebyl příliš lichotivý. Podlehli jsme 4:8. Do třetice všeho dobrého jsme sehráli přípravný zápas s Podolím, kterému jsme podlehli 3:5. Nutno poznamenat, že hráči soupeřů byli nezřídka ročníky 98.

Do zápasu s Admirou jsme vstoupili docela dobře. Bylo jasné, že si soupeř vynutí tlak, ale naše obrana odolávala do desáté minuty. Admiře se podařilo dostat do vápna a díky našemu nedůrazu se jim podařilo otevřít skóre - 0:1. Kluci dělali velké chyby v rozehrávce a nedokázali podržet míč vepředu. Naše obrana byla neustále pod tlakem a v patnácté minutě soupeř zvýšil na 0:2. O dvě minuty později zahrávala Admira rohový kop a jak je naším zvykem na tomto turnaji, skončilo to gólem do naší branky. Do kabin se šlo za nepříznivého stavu 0:3.

Do druhého poločasu jsme vstoupili lépe a podařilo se nám Admiru zatlačit na jejich polovinu. Z tlaku jsme ale branku nevytěžili, když nám stálo v cestě břevno a hostující golman. Soupeř nás potrestal za neproměněné šance a zvýšil na 0:4. Nám se podařilo snížit už jenom z penalty, kterou proměnil Kuriš.

Na turnaji v Radotíně získalo Tempo za poslední dva zápasy 6 bodů při skóre 10:0. První půli proti Lipencům, vedoucímu týmu II.třídy, tým rozhodně nijak neexceloval. Hra byla plná nepřesností a když už se hráči dostali do šancí, nedokázali je proměnit, tu největší záložník Vrba hned v úvodu zápasu.

Jakmile ale Žalud po změně stran otevřel skóre, nervozita byla pryč a soupeř byl najednou bezradný. Druhý gól přidal po Novotného akci Dedek a stejný hráč zvýšil zanedlouho na 3:0. Pohotovou dorážkou se prosadil dorostenec Hurka, Dedek z penalty mířil jen do tyče a poslední slovo měl dvěma přesnými zásahy s chutí hrající Žalud. Zvlášť bomba v poslední minutě do šibenice stála za vidění.

V dalším zápase zimního turnaje Admiry jsme nastoupili proti přeborovému mužstvu ze Střížkova. Tento tým nás v uplynulém ročníku díky lepšímu vzájemnému zápasu posunul na druhé místo v turnaji, proto jsme mu měli co vracet. Do zápasu jsme vstoupili velice chladně, bez pohybu, agresivity a s řadou nepřesností, někteří hráči vypadali, jako když se jim nechce ani hrát, a tak se stalo, že ve třetí minutě po nedůraznosti obrany a pozdnímu vyběhnutí brankáře prohráváme 1:0. O pět minut později kope soupeř přímý kop, obránce Lehký centrovaný míč podběhnul, míče se zmocnil soupeř a s přehledem vede 2:0. To kluky dokonale vyvedlo z míry, protože prohrávat v 8. minutě 2:0, to opravdu nepamatují několik let. Takže klukům trvalo dalších dvacet minut, než se z toho vzpamatovali a až od 30.minuty začali konečně hrát tak, jak by měli od začátku.