První domácí soutěžní zápas s hráči Marily Příbram 1997 neznamenal jenom velkou neznámou z neznámého soupeře, ale i z vlastních hráčů, které v přípravě neprověřil žádný soupeř, a tak kluci k zápasu nastupovali ihned po skončení tvrdého soustředění a navíc bez tří opor z minulé sezóny Nwogu (Dukla), Polívka, Folprecht (Podolí).

Hosté se ukázali jako dobří nástupci suverénního vítěze této třídy v minulém roce hráčů Marily Příbram 1996 a naším klukům na hřišti nic nedarovali. Naopak jejich rychlý start na míč a neustálý pohyb dělal našim hráčům velké problémy. Z těch byla cítit nerozehranost a těžké nohy, a tak se soupeř rychle dostával před naši branku. Dvě šance hostů zůstaly nevyužité, ale v 18. min. ve středu pole soupeř využil již několikáté zaváhání našeho záložníka a po pravé straně podnikl rychlý protiútok do otevřené obrany, kde hráč hostů č. 9 překonal Vojtu v brance podle všeho z ofsajdové pozice.

Sedmnácté místo z dvaceti účastníků na mezinárodním turnaji pořádané RSM Baník Šardice může kdekdo považovat za neúspěch, jenomže...

Turnaj ročníků 1995 probíhal na dvou nádherných hřištích obce Svatobořice-Mistřín. Mužstva byla rozdělena do čtyř skupin po pěti a první den se hrálo 2x13 min. První dvě mužstva ze skupin postoupila do finálové skupiny, kde již vyřazovacím způsobem bojovala o první až osmé místo. Obdobně bojovaly i celky umístněné na třetím a čtvrtém místě o deváté až šestnácté místo. Celky umístněné na pátém místě si to mezi sebou rozdaly navzájem. Hrací čas druhého dne se prodloužil na 2x15 min.

Před posledním soutěžním zápasem jsme řešili otázku, kdo vůbec k zápasu nastoupí. Hráči 1996 dostali volno, aby se připravili k rozhodujícímu souboji v přeboru starších přípravek a další hráči se vzdělávají v přírodě. Nakonec bez pěti hráčů základu jsme plni očekávání nastoupili k souboji, který měl být tuhým bojem. Ten se nakonec vůbec nekonal. Zápas se vlastně proměnil v přátelský fotbal, protože již podruhé za sebou soupeř nenastoupil v kompletním složení. Tentokrát ale naši hráči tuto situaci zjistili ještě před výkopem, a tak se tento fakt projevil ihned na jejich výkonu.

Zápas alespoň odhalil, který hráč je schopen poprat se o svoje místo v sestavě a který to chce jenom odchodit. To, že srdcaři našeho týmu pocházejí hlavně z obranných řad, víme, ale i někteří náhradnici chytili svoji šanci pořádně za pačesy a na nových místech se představili velmi slibně. Můžou tak lehce nahradit stálice základu, kteří si o sobě myslí, že jsou nenahraditelní a že chůze po hřišti, nerespektování taktiky, nadávky spoluhráčům z nich udělají velké hráče.

Poslední mistrovské utkání jsme sehráli na půdě ABC Braník. Našim cílem bylo udržet neporazitelnost v mistrovských utkáních a zakončit tak skvělou sezonu bez ztráty bodu s krásným skóre 97:8, to se nakonec podařilo. Dnes nás to stálo velké úsilí. Pět hráčů bylo nemocných, Horna jsem po poločase stáhnul, protože též odehrál část zápasu se zraněním a na mé výslovné přání, za což mu děkuji! Petrák rovněž tři týdny marodil a přesto jsem ho musel nominovat, proto se na hřišti objevil v druhém poločase kuriozní útok dvou brankářů Čutky a Jusypa.

Utkání to nebylo vůbec pohledné, ale šlo již pouze o malé derby a naši prestiž. Dnes jsem nebyl spokojen s moji pýchou a to je hra defenzivy, kluci byli jak vyměnění, do toho jim nepomáhala záloha. Střelecky se opět dařilo Maškovi.

K předposlednímu mistrovskému utkání a poslednímu na domácí půdě jsme nastoupili proti mužstvu Pragy. I v tomto utkání jsme chtěli potvrdit naši dosavadní neporazitelnost v mistrovských utkáních, což se nakonec podařilo. Kluci hráli celkem uvolněně, jejich jediným nepřítelem bylo obrovské vedro. První branku vstřelil již ve 22. vteřině Neitsch a do konce poločasu jsme přidali ještě další čtyři. Celé utkání jsme měli pevně v rukou, kluci hráli střídavě lépe a hůř.

Co se týče zakončení, tak zejména v prvním poločase jsme nevyužili spoustu jasných šancí. Do zápasu jsme nastoupili bez pěti nepřítomných hráčů a navíc Lehký a E.Čech měli v nohou dopolední zápas za starší žáky a Hájek poločas. Přesto tito jmenovaní odehráli z mého pohledu přes velkou únavu slušný zápas, za což jim děkuji.

V předposledním kole soutěže nás čekal soupeř, který podle výsledku jarních zápasů měl po nás a Junioru nejlepší zápasovou bilanci, a tak jsme všichni očekávali těžký boj. Ten se nakonec vůbec nekonal, jednak zásluhou našich hráčů, ale taky zásluhou toho, že domácí odehráli celý zápas jenom v deseti. Naštěstí se o tomto handicapu naši hráči dozvěděli až v šatně po zápase, a tak k souboji přistoupili jako rovný s rovným, což při znalosti jejich myšlení bylo jedině dobře. Kluci předvedli všechno co v nich je, ale hlavně hráli fotbal a tak jediným nedostatkem bylo opět neproměňování šancí..

Premiéru sobotního programu na Tempu zvládli mladší žáci B navýbornou a soupeře z Točné, který jim po podzimu dýchal na záda, poslali domů s nečekanou nadílkou. Na hřišti to však vypadlo trošku jinak a i soupeř se dokázal prosadit do brankových příležitostí a mimo jedné branky nastřelil tyč i břevno.

Hned ve druhé minutě zápasu, po zaváhaní našich středních záložníků Hendricha a Linharta, se mohli hosté ujmout vedení, ale samostatný nájezd na Cahynu hostující hráč poslal do tyčky naší branky. Ve 14. min. však Hendrich krásně vysunul Nwogu a ten ukázal, že branky umí dávat. V 16. min. Nwogu pálil z hranice vápna tvrdě, ale nad branku soupeře a v 19. min. ze stejného místa opět Nwogu vyslal krásnou střelu, která jen těsně minula šibenici hostující branky.

V uplynulých dvou týdnech během naší přestávky v mistrovských utkáních jsem přijal nabídku trenéra Motorletu vyplnit naši pauzu dvěma přípravnými utkáními proti přeborovému Motorletu r.95, který bude v příští sezoně hrát Českou ligu mladších žáků.

V prvním zápase hraném doma v sobotu 26.5.07 jsme nastoupili v pravé poledne proti první půlce mužstva Motorletu. Hrálo se za úmorného vedra, kluci zcela evidentně nechtěli hrát, pouze chodili a nic jim nevycházelo. Nutno podotknout, že z různých důvodů nenastoupilo minimálně šest hráčů základní sestavy a ti ostatní je prostě nebyli schopni nahradit. Možná jsme tuto porážku potřebovali, aby klukům trochu spadl hřebínek. Prohráli jsme zcela zaslouženě 2:5.

Po osvěžujícím ranním deštíku nastoupila obě mužstva k zápasu, který jakoby z oka vypadl našemu podzimnímu souboji, jenom s tím rozdílem, že teď jsme zápas dotáhli do zdárného konce. To dotáhli se dá podtrhnout, protože domácí nás ve druhém poločase jasně přehráli a my jsme nakonec rádi alespoň za tři body a krásné branky.

První poločas vypadal z naší strany ještě dobře, i když k výkonu s Realem jsme se ani nepřiblížili. Ale zato jsme proměnili skoro každou dobrou šanci. Ta první přišla až v 11. min, kdy obrana zastavila útok soupeře a po třech rychlých přihrávkách nakonec Vencl poslal Nwogu na zteč proti domácímu brankáři, kterému nedal žádnou šanci.

Už to tak v životě chodí, že když to člověk nejmíň čeká, tak přichází to nečekané. Když jsme před týdnem po nepovedeném výkonu byli spokojeni alespoň se třemi body, dnes je ten jeden bod málo. Ne proto, že proti nám stál soupeř z konce tabulky, o kterém jsme ale věděli, že na jaře předvádí úplně jiný fotbal jako na podzim, ale proto, že kluci v tomto zápase a především v jeho první půli, podali jeden z nejlepších výkonů v této soutěži a kromě slabé koncovky se jim nedalo moc co vyčítat. Právě ale střelecká nemohoucnost, která se na kluky snesla již před týdnem má za důsledek, že z tohoto zápasu jsme odešli zklamaní.

Tak je to tady, dnešní výhra rozhodla o našem druhém postupu během uplynulých čtyř let, nic na tom nezmění ani výsledek zbývajících dvou mistrovských utkání. Touto cestou děkuji celému realizačnímu týmu a rodičům za skvělou spolupráci. Oslavu chystáme po posledním domácím utkání v neděli 10.6. od 15.15 proti Pragovce. Tímto si dovolím připomenout rodičům, že po utkání proběhne organizační schůzka k soustředění a zhodnocení spolupráce s rodiči v této sezoně.

Nyní se vrátím k průběhu utkání.Nastoupili jsme proti mužstvu Unionu Žižkov. Začali jsme skvěle a ve druhé minutě jsme vedli brankami Horna a Nováka 2:0. Kluci se potom nechali ukolébat a v podstatě nehráli, k čemuž vydatně přispělo úmorné vedro, ale to je samozřejmě neomlouvá! Nutno podotknout, že jsme intenzivně ostřelovali branku soupeře, ale opět bez brankového efektu a klidu při zakončení. V tomto zejména vynikal Novák. Vůbec to nebyl nějáký pěkný zápas, kluci byli soustavně osočováni, že jsou dorostenci a podobnými nesmysly.

V dalším v sérii mistrovských utkání jsme nastoupili proti celku PSK Union. Od začátku jsme se snažili hrát aktivně. Ostřelovali jsme branku soupeře, což přineslo nastřelené břevno a tyč. Dočkali jsme se ale až ve 20. minutě, kdy dal vedoucí branku aktivně hrající Hájek. První poločas se vyznačoval našim tlakem, ale opět nás zlobila střelba a neuměli jsme si dát pořádnou finální přihrávku.

Druhý poločas hrajeme se snahou vylepšit naši střeleckou aktivitu,což se také podařilo a soupeři jsme dali čtyři branky. Více prostoru dostali hráči, kteří poctivě trénují a minule hráli méně. Musím ale podotknout, že někteří se plně této příležitosti nechopili! Utkání chvílemi působilo rozháraně , taková holamajzna. Kluci se totiž, jak už bývá u nás tradicí, nechali ukolébat hrou soupeře a rádi se přizpůsobili jeho hře. Ovšem důležitý je zisk tří bodů, který nás už posunul opravdu krůček k postupu.

Po zápase s posledním týmem tabulky na jeho půdě vládla spokojenost jedině s dalším tříbodovým zásahem, nikoliv však ze hry našeho mužstva. Po hlubším zhodnocení je potřeba ale říct, že jsme hráli to, co nám soupeř dovolil. A dovolil nám toho hodně. Proto může jenom mrzet, že kluci, kteří chtěli hrát, nevyužili celou nůši šancí a nevylepšili si skóre ještě více.

Začátek zápasu byl jak s partesu. Hned ve druhé minutě zápasu jsme vedli 2:0 a zdálo se že podzimní výhra 19:0 bude překonána. Nejdřívě po úniku Kocábka a jeho nahrávce střílel do prázné branky Folprecht a hned po rozehrávce se po levé straně probil do až do šestnáctky Čerkašin. Jeho střílený centr proměnil v druhou branku Kocábek. Pak se však náš brankostroj zastavil, i když Čerkašin, Nwogu, Kocábek měli branku na nohou.

V boji o postup povinné vítězství se ze začátku nerodilo lehce. Tempo se po rohu Hendricha sice dostalo rychle do vedení, ale urostlý soupeř z penalty srovnal a dokázal do poločasu odpovědět i na Kalinův gól. Po změně stran, ale začal úřadovat kanonýr Nwogu. Nejprve proměnil penaltu, pak přidal i další dvě branky a spolu s Čerkašinem stanovili výsledek na přesvědčivý čtyřbrankový rozdíl.

FC Tempo B - AFK Slivenec 6:2 (2:2)
Branky: Nwogu 3, Hendrich, Kalina, Čerkašin.
FC Tempo: Cahyna – Folprecht, Holko, Polívka – Kalina – Kocábek, Hendrich (38. Pokorný), Stepanov (16. Pecha), Schwarzbach (32. Jantol) - Nwogu, Čerkašin (46. Malý).

K utkání jara a snad i celé sezóny jsme odehráli v neděli na Vyšehradě. Na tento zápas jsme se připravovali celé dva týdny. Zápas se hrál za vynikající divácké kulisy, za což všem příznivcům Tempa a našeho mužstva děkuji, protože jste byli tím dvanáctým hráčem! Čtyři kola před koncem soutěže máme na čele tabulky minimálně šestibodový náskok.

Do utkání jsme vstoupili výborně, již ve třetí minutě otevřel skóre Novák. Touto brankou to ale bylo v prvním poločase z naší strany vše. Špatně jsme se pohybovali, záloha se nedostávala příliš do hry a nedokázali jsme vymyslet kloudnou kombinaci. To vše ale lze přičíst i tomu, že zápas byl o bojovnosti a psychice. Navíc jsme hráli na umělé trávě, která nám dělala zejména v prvním poločase problémy.