V neděli 20.6. jsme se sešli na závěrečném turnaji Mini cupu 2009/2010. Jelikož šlo o poslední akci této úspěšné sezóny a čekají nás prázdniny, všichni si přijeli tento den náležitě užít. Nechyběly vuvuzely, řehtačky, pěkné počasí taky dorazilo, a tak se mohlo začít. Na tomto turnaji jsme měli dva týmy. Nazvané dle zvyku A a B.

Tempo A – Admira 1:0
V prvním zápase nás čekalo odvetné utkání z posledního kola dlouhodobé soutěže proti silné Admiře. A byl to trochu šťastný zápas. Hra se odehrávala střídavě před oběma brankami, ale bez vyložených brankových příležitostí. Když to vypadalo, že se rozejdeme smírně tak těsně před koncem sebral Dan Michl soupeři balón a při pokusu vystřelit ho soupeř fauloval a protože se toto odehrálo v pokutovém území, tak rozhodčí nařídil penaltu, kterou Vojta Panc s přehledem proměnil, a tak jsme trochu šťastně zvítězili 1:0.

V sobotu 12.6. ráno jsme se zúčastnili turnajového klání, které uspořádala FK Admira Praha. Na kvalitně obsazeném turnaji se představily týmy z Čech a Moravy. Celý turnaj odstartoval po osmé hodině čestnými výkopy, které provedli pan Bedrlík (předseda FK Admira Praha ) a bývalý český reprezentant a vítěz Ligy mistrů Vladimír Šmicer.

Týmy byly rozděleny do dvou skupin po šesti. Do naší skupiny byly vylosovány týmy: SK Sigma Olomouc, AC Sparta Praha, FK Baník Sokolov, SK Union Vršovice, FK Mladá Boleslav. Zápasy se hrály současně na třech hřištích a hrací doba byla 1x18 minut.

Poslední zápas sezóny se nám nepovedl, Tempákům chyběla bojovnost a vůle něco s nepříznivým vývojem utkání udělat a po slabém výkonu jsme si přivezli tucet gólů. Čestný úspěch zaznamenal Hozák.

Bohemians 1905 - FC Tempo Praha 12:1 (5:0)
Branka Tempa: Hozák (Staněk).
Tempo: Staněk - Rod, Janský, Šebek, Buzek, Obermajer, Blažka, Kopeš, Voborský, Hozák, Višvader.

Viktorka přijela posílena o hráče Slavie a šla brzy do vedení. Našim borcům se podařilo ve 35. minutě Višvaderem vyrovnat, ale hosté postupně navýšili skóre na 5:1.

FC Tempo Praha - FK Viktoria Žižkov 1:5 (0:2)
Branka Tempa: 35. Višvader (Obermajer).
Tempo: Staněk - Rod, Janský, Šebek, Obuškevič, Buzek, Obermajer, Blažka, Pavlásek, Hozák, Višvader.

V neděli jsme trochu pozměnili sestavu, hodně si přivstali a jeli vyloupit turnaj do Neštěmic u Ústí nad Labem. Kluci první zápas téměř prospali, probudil je vždy gól v naší síti, na který reagovali zlepšenými individuálními výkony. V posledních 6 minutách zápasu jsme přidali v rychlosti a zvítězili 4:2. Ve druhém zápase byl naším soupeřem Most, který vždy hraje krásný fotbal a bojuje o nejvyšší příčky jako Tempo. Zápas poznamenalo nechtěné zranění brankáře Míši, který byl nucen ze zápasu odstoupit. Kluci ztratili koncentraci, nechali soupeře tvořit a skóre v jeho prospěch narůstalo. Konečné probuzení do dne zajistil Martin Mendík, který snížil na konečných 1:4 pro soupeře.

Chladný nedělní den jsme strávili na dalším turnaji. Tentokrát opět v Braníku. Tak jako minulý týden se na tento turnaj sjelo 16 mužstev z celých Čech.

Viktoria Žižkov – na úvod jsme dostali soupeře z pražského Žižkova, kluci nám předvedli bojovný zápas, většina hry se odehrávala na soupeřově polovině, krásný kombinační fotbal jsme korunovali dvěma brankami Tondy Kinského, který se k míči dostal díky chybám soupeře. Konečný výsledek 2:0.

Želetavice – v dalším zápase jsme opět viděli útočný fotbal, naši kluci tlačili soupeře a jejich snaha byla završena gólem z kopačky Tondy Kinského, pak ale naši kluci jakoby se dali ukolébat úspěchem, čehož se snažil soupeř využít, k našemu štěstí tato snaha nebyla korunována. Takže konečný stav utkání 1:0.

Naši malí Tempáčci měli tento víkend nabitý program. Nejprve se v pátek zúčastnili v hojném počtu tempáckého dne, v sobotu nás čekal turnaj v Dubči. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poslední "koučování" Petra Dedka st., chtěli jsme se s naším trenérem rozloučit důstojně. K prvnímu zápasu jsme nastoupili proti Slavii (2005) a rozdíl ve věku i zkušenostech byl na hřišti znát. Slavii jsme válcovali na její polovině a zvítězili 4:0. Také ve druhém zápase proti ČAFC bylo na hřišti vidět, jak vypadá tempácká bojovnost, kterou se kluci v prvních zápasech prosazovali. Zvítězili jsme 3:1 a čekal nás zápas s Duklou Praha, která své dva zápasy také vyhrála. Duklu jsme přehráli kombinační hrou, kdy jsme nenechali tvořit jejich nejlepšího hráče a trestali jsme chyby soupeře v rozehrávce. Nakonec jsme zvítězili hladce 4:0.

Sobotní ráno začalo nevlídným počasím, přesto jsme se sešli v Kolovratech plni optimismu. Los byl pro nás příznivý a nabízel nám možnost postupu.

Kolovraty – jako první nás čekal zápas s domácím mužstvem, viděli jsme bojovný zápas, kdy jsme tlačili soupeře od samého začátku, v průběhu hry jsme měli i několik pěkných šancí, které však bohužel zůstaly neproměněny. Koneční stav utkání 0:0.
ČAFC – druhým soupeřem nám byla naše dobře známá ČAFC, a opět to byl moc pěkný zápas, kluci tlačili svého soupeře celou hrací dobu, ten se dostal před naší branku za celou tu dobu jen dvakrát, a opět tu byly naše neproměněné šance, kdy Martin Škoda dvakrát trefil tyčku. Výsledek utkání 0:0.

Týden po ukončení mistrovských zápasů jsme se vydali na jich Čech, kde jsme přislíbili účast na turnaji v Sezimově Ústí. Memoriál trenéra Petra Kreuzera, jak je již tento druhý ročník pojmenován, byl věnován trenéru mládeže jež působil v pražské Spartě, Slavii a sám prošel i jinými kluby v Praze. Na jih Čech se rodák z Prahy odstěhoval s manželkou a působil na stadionu Soukeník od roku 2007. Ale nyní již k samotnému turnaji. Po parných a tropických dnech, které sužovaly naši republiku, nás čekala v lesním areálu Soukeník v Sezimově Ústí zatažená obloha a příjemné počasí (akorát na fotbal).

Týmy se sjely nejen z jihu Čech, ale dva týmy dorazily ze severu Čech, tři týmy z Prahy, jeden z Moravy a jeden z východních Čech. Pořadatel rozdělil týmy do dvou skupin po šesti účastnících, kde každý sehrál pět zápasů a dle umístění se začalo hrát o umístění. V naší skupině B jsme se tak utkali s týmy AFK Chrudim, Spartakem Pelhřimov, Siadem Souš, SKP Č. Budějovice a Dynamem Č. Budějovice.

Když jsme v sobotu ráno přijeli na pořadatelské hřiště Kunratic, věděli jsme, že je před námi těžký den. Čekal nás turnaj většinou s o rok staršími soupeři. Po celoroční zkušenosti, kdy jsme s takovými to soupeři až na pár výjimek prohrávali, jsme si opravdu moc neslibovali. Náš kádr jsme sice posílili tři spoluhráči z MPA, ale to spíše než z taktiky tak z nedostatku vlastních hráčů.

Kunratice B – jako prvního soupeře nám los určil slabší tým domácích. Už od začátku hry bylo na našich klucích vidět, že chtějí vyhrát. Viděli jsme pěkný bojovný fotbal. Soupeř se k naší brance dostal jen sporadicky, a tak Honza Žežulka v brance neměl moc práce. Do vedení nás dostal gól Tondy Kinského, kterému nahrával jeden ze starších spoluhráčů. Toto jednobrankové vedení jsme udrželi až do konce hry.

Ve středu 16.6. se na našem domácím hřišti hrál poslední zápas Minicupu, který měl rozhodnout o vítězi celého turnaje. Vzhledem k tomu, že se jedná o největší soutěž, kterou hráči této věkové kategorie hrají, očekával se pěkný fotbal, ale i emoce a tlak, jenž boje o prvenství často provází.

První půlka zápasu proběhla celkem v klidu, počátek hry začal vyrovnaně. V šesté minutě vysvobodil míč z hloučku hráčů před bránou Dan Michl a nahrál dozadu Vojtovi Pancovi, který nezaváhal a s citem mistra proměnil na 1:0 pro Tempo. Důležitý první gól dodal klukům jistoty a sebedůvěry. Ve čtrnácté minutě po krásné týmové spolupráci zvýšil po nahrávce Petra Hodouše Tonda Kinský na 2:0. S postupem hry narůstaly naše šance, perfektně podržel tým Admiry její gólman, který předváděl výbornou práci. Tempo získávalo pomalu ale jistě herní převahu a většina hry se odvíjela na půlce soupeře.

Až v posledním zápase sezóny přišlo to, nač jsme toužebně celý rok čekali. Kluci si konečně vychutnali slastný pocit z vítězství, který si po náročné sezóně určitě zasloužili.

Motorlet ale nebyl snadným soupeřem a po většinu zápasu předváděl houževnatý fotbal. První polovinu úvodního dějství jsme prospali. Byli pozdě v soubojích a po nezvládnutých rohových kopech soupeře jsme prohrávali již 0:2. Naštěstí jsme po stejné situaci ještě do přestávky snížili zásluhou Artura Fryše. Druhý poločas pak přinesl fotbal, který bychom od našich hráčů chtěli vídat co nejčastěji, díky vtipným a nápaditým kombinacím celého mužstva se nám zásluhou Tondy Kinského a Artura Fryše podařilo zápas otočit a přes drobnou komplikaci v podobě opět nezvládnutého rohového kopu jsme utkání dotáhli do vítězného konce.

Potvrdit postupové šance jsme přijeli na hřiště Přední Kopaniny. Domácí nasadili do boje převážně mladší dorostence. Na naší straně jsme nic nenechali náhodě a nastoupili jsme v nejsilnější možné ofenzivní sestavě. Po předzápasové taktické poradě jsme se na domácí vrhli a nepouštěli je z jejich poloviny. První šance zůstaly nevyužity, a tak do vedení jdeme po střele Marka, která se od Patricka odrazila do branky. I druhá branka byla šťastná. Slabý odkop obránce se odrazil od hlavy Davida Horna zpět a skončil za zády překvapeného gólmana. Pak následovala ukázková kombinace, na jejímž konci přihrál Smíšek Danovi a domácí jen koukají. Vedeme 3:0 a chuť útočit nás nepřechází. Další kombinaci zakončuje přistrčení Davida Carlosovi a je to 4:0. Všechny čtyři branky padly během osmi minut a od začátku uplynula necelá čtvrthodina. Fotbalově to byly nejhezčí okamžiky jara.

Pak přichází ojedinělý útok domácí, který zastavuje Vari skokem po míči, útočník padá a rozhodčí, po zoufalých výkřicích domácího činovníka ukazuje na penaltu. 4:1 a tento moment zabrzdil naše gólové představení. Máme hru nadále ve své moci, ale nedaří se nám proměnit ani ty největší šance.

Tak tohle se opravdu nepovedlo. Tempo si mělo před večerní oslavou postupu do přeboru vylepšit náladu zápasem s již zachráněnými Chabry, ale místo toho utrpělo zaslouženou porážku. Tempu v zápase nevyšlo skoro nic a důraznější, bojovnější Chabry, kterým chyběli Hašek, Rosický a Šmicer se ujaly vedení ve 42. minutě z penalty po faulu Budáka. Již v průběhu prvního poločasu měli domácí několik slibných brankových příležitostí zejména ze standardních situací.

Druhý poločas herní změnu Tempa nepřinesl, a tak vedení v 76. minutě zvýšil Linek, který střelou k tyči nedal Kuchařovi šanci. Zkorigovat výsledek šest minut před koncem zápasu se podařilo střídajícímu Komorníkovi, který nečekanou střelou z vápna překvapil brakáře Klímu. Tempo hrající se třemi dorostenci se již ve zbývajících minutách nezmohlo na tlak a odjelo poraženo.

Mířil jsem temnou nocí a měsíční světlo mi lemovala cestu. Kunratický rybník jsem nechal daleko za sebou, avšak domov stále v nedohlednu. V tu chvíli, kdy razíte sám tmou, na vás dopadá vlna duchovna a začal jsem si klást zasádní otázky o bytí a nebytí. Je kulatější měsíc, nebo slunce, napadlo mě ihned. Vymyslel ceny s devítkou na konci skutečně Baťa? Má něco společného srpen s tím, že SSSR mělo na vlajce srp a kladivo? S těmi otázkami jsem dorazil v sobotu nad ránem domů a usnul spánkem spravedlivých.

Ranní budíček ve 14 hodin připomněl fotbalové povinnosti. Žel člověk míní, život mění. Stav tělesné schránky nebyl optimální a již první pohled do zrdcadla prozradil, že není zlato vše, co třpytí. Na logickou omluvu z nominace na základ zareagoval realizační tým pochopitelně nevraživě, jelikož lidí nebylo nazbyt a mé chování skutečně šlo označit za nezodpovědné. K utkání navíc nedorazili dva hráči bez omluvy, a tak jsme k důležitému utkání v boji o záchranu směřovali s pouhými dvěma náhradníky (v tom moje méně použitelná maličkost a nevíce použitelný Martin Fetr) a v sestavě s legendou tempáckého sportu Vencou Nechvílou. Obavy o výsledek však vzaly dokonale zasvé již během prvního poločasu, který skončil neuvěřitelných 8:1 v náš prospěch.