Protože se nekonal původně přihlášený samostatný turnaj pro kluky ročníku 2002, přijali jsme pozvání na turnaj ročníku 2001 pořádaný Bohemians 1905. Spolu s námi byla ve čtyřčlenné skupině ještě dvě mladší mužstva. Ve druhé skupině byla jen mužstva ročník 2001.

Začali jsme s domácími Bohemians (2002). Tento zápas byl prvním zápasem v životě těchto začínajících malých fotbalistů. Prohra 1:3 zřejmě byla pro všechny dostatečně poučná a stala jedinou v celém turnaji. Dokázali to kluci hned ve druhém zápase a porazili ČL Beroun (2002) 2:1. Další zápas už byl proti o rok starším klukům ČAFC. To, že kluci dokázali remizovat 2:2, mohlo dokonce při troše štěstí znamenat i boj o celkové 3. místo. Nakonec pořadí ve skupině rozhodlo, že jsme se utkali o 5. místo s družstvem Bohemians 1905 (ročník 2001!), které jsme "smetli" 3:1.

V neděli ráno nás nad Prokopským údolím přivítala nejenom souvisle zasněžená hrací plocha, ale i pořádná zimní vánice, a tak jsme rádi přijali rozhodnutí hlavního rozhodčího, že zápas bude pro nezpůsobilý terén odložen. V úterý večer již nás vítal krásně "sestříhaný" nový koberec umělé trávy na ZŠ Klausova, na kterém nebylo vůbec poznat, že od soboty se na něj valí voda v různých skupenstvích. Možná jenom to osvětlení by chtělo zesílit, protože koukat se do šera více jak hodinu času už chtělo jiné nastavení očí.

Poslední utkání podzimní soutěže mělo ukázat, zda se naše mužstvo dokáže vypořádat s blamáží zpřed týdne, navíc když proti nám stál soupeř, který se neustále zlepšuje, má ve svých řadách dvě skvělé fotbalistky, které by rádo bralo každé mužstvo a proti kterému jsme v poslední zimní přípravě tahali za hodně krátký konec.

Za hustého sněžení a silného větru jsme na hřišti soupeře chtěli bodovat. Bohužel kvalitní fotbal se za těchto podmínek hrát nedal. Kdo nakopl míč dál od vlastní branky, byl na tom lépe. Obrovskou šanci jsme měli dvě minuty před koncem, ale Machulkova střela do opuštěné branky se zastavila 10 centimetrů před brankovou čarou.

Za podzimní část můžeme kluky jenom pochválit a snažit se z nich v zimní přípravě dostat ještě víc.

Dopředu se omlouvám všem mým meteorologickým fanouškům a fanynkám (pane Zákopčaníku a Radko Kocurová promiňte), ale v tomto komentáři nezazní o počasí ani slovo. Jiné mnohem dojemnější události zastínily novinky v atmosféře nad naší republikou.

Kluci mě totiž před mým posledním soutěžním zápasem na lavičce mladšího dorostu mile překvapili. Dort ve tvaru fotbalového míče a mé jméno, které na něm bylo nastříkáno šlehačkou, jsem skutečně nečekal. Básnička, kterou mi přednesli Michal Nehasil a Ondra Šulc, mě také zahřála u srdce. Slavnostní předzápasovou amtosféru umocnil i okamžik, kdy mi všichni ukázali, že si na triko pod dres nechali udělat moji fotku. O petici, kterou sepsali za to, abych neodcházel, ani nemluvě. Obešli s ní celou Prahu 4 a získali neuvěřitelných 25 316 podpisů. Nejvíce mě asi potěšilo 5 429 signatářů z libušské vietnamské kolonie. Přiznám se, že jsem byl naměkko. Navíc kluci přislíbili, že do zápasu dají všechno a vyhrají, abych odcházel ve velkém stylu.

K poslednímu podzimnímu mistráku jsme nastoupili na UMT ve Štěrboholech proti druhému týmu tabulky Unionu Žižkov. Už v 5.minutě měl nadějnou šanci Houška, ale trefil tyč. Ve 14. minutě soupeř otevírá skóre - 0:1. Ve 21. minutě soupeř zvyšuje náskok - 0:2. 33.minuta přinesla stoprocentní šanci Houšky, ale ten opět neproměnil. A jak jsme nedali, tak soupeř ve 35. minutě zvyšuje náskok na 0:3.

Ve 37. minutě Yusyp upravuje skóre na 1:3. 44.minuta přinesla naší další šanci, když se Yusyp ocitl sám před brankou, ale hostující golman vyráží na roh. Do konce zápasu ještě inkasujeme ve 46. a 55.minutě, a tak soupeř nakonec vyhrává 1:5.

Poslední kolo podzimu se mělo hrát doma na hřišti Tempa. Mělo, ale počasí přes týden předvedlo, kolik vody může napršet, a tak s ohledem na nezpůsobilá hřiště jsme nalezli útočiště ve Štěrboholech na umělém trávníku. Ale zapomněli jsme, že 11.11 přijede Martin na bílém koni. Na hřišti ležela 1–2 centimetrová vrstva sněhu a stále sněžilo s deštěm.

A to jsme měli přivítat silné mužstvo FK Klánovice, které bylo na průběžném 2. místě a skórem 30:17. Klukům se viditelně nechtělo do takového počasí a již při rozcvičování poznali, že dnešní zápas bude nadmíru těžký. Balón po zemi se měnil ve sněhovou kouli, která se neustále zvětšovala nabalováním sněhu, a tak se měnila v těžkou kouli, která chvílemi mohla vážit snad i tolik, kolik váží náš Polda.

K poslednímu domácímu mistrovskému utkání podzimní části soutěže jsme nastoupili kvůli špatnému terénu na umělé trávě ve Štěrboholích. Utkání se hrálo za velmi nepříznivého počasí a část hrací plochy byla též silně podmáčena. Do utkání jsme vstoupili velmi aktivně a již ve 33. vteřině utkání dává naši vedoucí branku Sehnoutka.

Soupeř ze Slivence byl pro nás tentokrát skutečně spíše treninkovým soupeřem a vůbec jsme nemuseli hrát naplno, protože výkony hráčů soupeře byly ne příliš dobré a troufnu si říct, že to byl zatím náš nejslabší soupeř ve skupině. Ještě snad dodám, že se dnes trefila většina přítomných hráčů mužstva a jediná branka, kterou jsme inkasovali, byla vlastní v posledních vteřinách utkání.

K poslednímu zápasu podzimní části jsme se konečně sešli skoro v plné sestavě a myslím, že to bylo znát. Kluci po dlouhé době působili pohodovým dojmem a cítil jsem, že měli chuť do posledního zápasu dát vše, co v nich je a zapomenout na to, co převážně v podzimní části většina z nich předváděla.

V úvodu zápasu nás soupeř zatlačil do defenzívy, kterou jsme oproti jiným zápasům zvládali vcelku bezchybně a soupeře nepustili do nijak výrazného a dlouhodobějšího tlaku. Postupem času jsme začali hru vyrovnávat a dostávali se do šancí. Do vedení šel bohužel soupeř, který potrestal snad naší jedinou výraznou nevynucenou chybu. V dalším průběhu prvního poločasu byla hra vyrovnaná, ale žádná branka již nepadla.

V sobotu 10.11. jsme odehráli poslední z řady podzimní části mistrovských zápasů. Tentokrát nás na svém hřišti čekaly Kolovraty, tým v tabulce hned nad námi. Bohužel nám onemocněl stoper Jelínek a i počasí nepřálo. První půle se hrála za deště se sněhem a druhá jen za deště, hřiště bylo rozbahněné a dost to klouzalo. Přes to všechno se kluci na zápas těšili a pustili se do boje s velkou chutí.

Jejich velká chuť vyhrát byla znát již od začátku zápasu. Kluci bojovali a byli jsme to my, kdo měl mírnou převahu v celém zápase. První úspěch se dostavil v 7. minutě. Otevřeli jsme skóre zásluhou Adámka, kterému do gólové šance přihrál Slavíček. V 9. minutě se dostavil druhý úspěch. Tentokrát se trefil Kuriš po přihrávce od Adámka. Kolovraty si to ale nenechaly líbit a hned v 10. minutě snižují na 1:2. Tento stav vydržel až do konce první půlky, i když jsme měli další šance, ale už jsme nedokázali žádnou využít.

"Sehráli jsme smolný zápas, znovu jsme dostali velmi hloupé góly. Ve druhé půli se hra částečně zlepšila, zpřesnily se přihrávky.Pochválit mohi Honzu Moudrého a za druhou půli i jeho bratra Ondru," uvedl trenér Jiří Šak.

SK Slavia Praha - FC Tempo 7:1 (4:0)
Branka Tempa: J.Moudrý.
Tempo: O. Moudrý - J.Moudrý, Šváb, Heinc, Haluska, Štěpánek, Kofroň, Hyršl, Hrstka, Lazarov, De Gregorio, Musílek, Mencl, Holub.

Zápas mezi Tempem a Zličínem se odehrál na umělé trávě ve Štěrboholích. Po vytrvalém dešti bylo hřiště hodně nasáklé a v jedné šestnáctce byla souvislá vodní plocha. V té se také zrodily všechny tři góly zápasu. Tempo v první půli dalo dva, hosté po přestávce jen jeden, proto si také domácí připsali tři body a dotáhli se tak právě na svého soupeře. Za posledních pět zápasů Tempo nasbíralo dvanáct bodů, rázně se odpoutalo ze dna tabulky a zimní příprava tak může být výrazně klidnější, zaměřená na zlepšování herního projevu.

FC Tempo - FC Zličín 2:1 (2:0)
Branky: 4. Dedek, 24. Rožánek - 67. Roubíček.
Rozhodčí: Zelený - Severýn, Burda. ŽK: Hlavička - Chrž, Doucha.
Diváků: 50.
Tempo: Kuchař - Valášek, Vrba, Netušil, Komorník - Beneš (90. Míka), Hlavička (61. Malíček), Zima - Hurka (85. Žalud), Dedek - Rožánek.
Zličín: Vrána - Doucha (79. Zbožínek), Chrž, Novák, Roubíček - Pavelka, Šimoníček, Vacula, I. Merta - Svoboda (46. P. Merta), Sigan.

Na poslední zápas podzimního kola mistrovské soutěže mladších přípravek jsme si zajeli zakopat a změřit síly se soupeřem na hřiště FC Přední Kopanina. Nevlídné studené a deštivé počasí provázelo kolonu vozidel s našimi hráči do obce nacházející se v blízkosti ruzyňského letiště. Přistávající letadla nás vítala již z dálky. Přivítalo nás i rozmočené travnaté hřiště. Příznivě však vyhlíželo místní pohostinství s domácím krbem a vlídnou obsluhou.

Dobře vybavená šatna skýtala borcům MPA útočiště před posledním měřením sil. "Chlapi jdeme do toho už od začátku a vrhneme se na ně. Máte na to tady vyhrát," pravil trenér Hozák za pokyvování hlav jeho asistentů. Taktické pokyny byly rozdány. Teď už zbývalo si jen dokázat, jak jsme na tom.

Vydřené vítězství. Poslední vystoupení v podzimní části MINI Cupu jsme výsledkově zvládli, ale předvedená hra byla často neurovnaná. Není se moc co divit, protože zápas se odehrál za velmi nevlídného počasí. Postavení Bohemky v tabulce neodpovídalo předvedené hře hlavně v prvním poločase. Hráči Bohemians 1905 zápas začali lépe a prvních osm minut nás skoro nepustili na svoji půlku. Šance jsme si vypracovali až po vystřídaní, kdy se dobře uvolnil Martin Pytlíček a jeho střelu musel brankář hostů vykopávat od tyče na rohový kop. Dobře si také vedl Martin Žůrek a Zdenda Sita, kteří často zaměstnávali obranu Bohemky odvážnými průniky. Jinak ovšem ani jeden tým v prvním poločase nic kloudného nevymyslel. Chyběl větší pohyb bez míče a snaha přihrát si míč.

Převzato z www.fotbalpraha.cz - Fotbalisté Tempa objevili nového střelce. Při absenci dlouhodobě nemocného Václava Nechvíly můžete v poslední době číst v kolonce gólů jméno: Lukáš Rožánek. Útočník, který se na začátku sezony ani nevešel do základní sestavy, dal za poslední tři kola pět gólů a výrazně pomohl Tempu, aby se odpoutalo ze spodních příček tabulky.

"Myslím, že je to jen štěstí. Neřekl bych, že jsem lepší fotbalista než dřív," říká skromně jedenadvacetiletý Rožánek. "Nejsem žádný střelec typu Fíčka nebo Strnadela. Jsem strašně rád za to, že se mi daří, ale zůstávám pokorný. Budu rád, když dám gól i v příštím kole. Větší cíle si nedávám."

Zápas začínal v brzkých popoledních hodinách a nejeden náš hráč přišel s ještě umaštěnou pusou od kachničky se sedmi knedlíky a hlavně plným žaludkem. Počasí stálo řečí P. Čtvrtníčka, potažmo I. Horníka, za vyližp...el (za nic). Podzim již naplno propukl, a tak byla zatažená obloha, teploty těsně nad nulou a hnusný opar na nebi. Prostě počasí na fotbal v televizi, či na počítači.

Podzimní depresi navíc umocnil i náš výkon v prním poločase, kdy jsme hráli katastrofálně, srovnatelně s výkonem Slavie na Arsenalu. Narozdíl od sešívaných jsme ale měli to štěstí, že jsme vždy dokázali na gól soupeře odpovědět. Opět se nám podařilo překonat rekord v rychlosti obdržení branky, kdy jsme inkasovali asi ve dvacáté vteřině. Před námi už je jen gól Itálie v přátelském utkání proti výběru Tadžikistánu, který na místo zápasu nedorazil.